Fotky z Laajalahti

Tak jsem byla znovu v přírodní rezervaci Laajalahti a udělala tam pár fotek. A byla to opět moc pěkná procházka. Nejlepší byl asi 3km dlouhý úsek prkenné cesty - říká se tomu "duckboard trail". Ve Finsku se na tyto duckboardy dá narazit snad ve všech národních parcích. Další zajímavostí jsou ptačí rozhledny, na které chodí Finové pozorovat s vlastními dalekohledy vodní ptáky.

Jinak je teď v kampusu docela živo. Včera jsem viděla utíkat dva zajíce - jednoho honil pes a druhého jsem honila já s foťákem :-D. Oba utekli. Kromě toho přiletěli mořští racci a další vodní ptactvo. A staré známé veverky a sýkorky zimu taky přežily.

Fotky z Laajalahti tady.

Kris

Zdá se, že konečně přišla zima

Je začátek března. Člověk by řekl začátek jara. Ale ne tady, alespoň včera a dneska. Konečně napadlo trochu sněhu. Řekla bych, že nejvíc za celou zimu. Kampus je krásně bílý a veverka se na balkoně brodí sněhem, čumáčkem ho odhazuje a snaží se najít něco dobrého k jídlu.

Veverka sebevrah

Už jsme dlouho nanapsali nic o našich zvířátkách. Pravidelně se nám na balkoně prohání několik veverek a shání něco dobrého na zub. Jsou na sebe docela nemilosrdné a když se v jednu chvíli sejdou na balkoně dvě, tak se začnou honit a bojují o území.

Kvůli jejich agresivitě jsme museli dokonce přesunout krmítko pro sýkorky (teda spíš misku) na druhý balkon. Veverky totiž vždycky sýkorkám všechno snědly. Mysleli jsme si, že tam budou mít ptáčkové klid. Nevede tam totiž žádná větev, ze které by veverky mohly na balkon přeskočit.

O to větší bylo naše překvapení, když jsme tam uviděli - hádejte koho... veverku, jak si úplně vklidu pochutnává na slunečnicových semínkách určených pro sýkorky. Zajímalo nás, kudy se na balkon dostala. Stačil prudší pohyb a veverka ukázala, jak je šikovná. Lezla střemhlav dolů po cihlové zdi vždy s mezipřestávkou na balkoně o patro níž.

Jenže dneska se stala ještě neuvěřitelnější věc. Veverka byla opět u krmítka pro sýkorky. Tom vešel na balkon, aby ji odehnal. Myslel, že zase poleze po zdi dolů. Ale ona se asi lekla, rozeběhla se a skočila dolů. Připomínám, že bydlíme opravdu vysoko - v pátém patře. Ve vzduchu se roztáhla a letěla a letěla a letěla. Pak se ozvala rána. To jak dopadla na silnici...

Nebojte. Veverka to kupodivu přežila, okamžitě se rozeběhla a vylezla na nejbližší strom.

Kris

A takhle chutná veverce

Sýkorky už taky zobou z ruky :-)

Nejradši mají oříšky, které jsou ochotné zobat i z ruky.

Život za oknem

Sýkorky si už zvykly na naši přítomnost i na pravidelný přísun oříšků a slunečnicových semínek. Přestaly se nás bát a po celý den se nám prohání před oknem nebo sedají na okenní rám a zvědavě nakukují do pokoje. Každé ráno ťukají na naše (a dnes i na Číňanovo) okno a dožadují se snídaně.

Kromě Sýkorky koňadry se tu občas ukáže i Sýkorka modřinka a Sýkorka uhelníček.

Někdy se objeví také veverka, prskáním zažene sýkorky a tlamičku si nacpe spoustou ořechů.

Kris

Fotky sýkorek z www.naturfoto.cz, autor: Jiří Bohdal

Taková drzost!

Asi už víte, že se snažíme ochočit si jednu z místních veverek každodenním přídělem lískových oříšků. Bohužel, náš plán nám kazí místní havěť, kterou zoologové nazývají Parus Major. Já jí říkám mnohem trefněji "prašivý sýkorky".

Nejenže ty drzý mrchy vždycky přilítnou, šlohnou lískovej oříšek a frrrrrrrr - zase si ulítnou bůhvíkam (a to opakovaně, čímž na chudinku veverušku žádný oříšky nakonec nezbydou). Ony si na "svůj" každodenní příděl za tu krátkou dobu dokonce stačily zvyknout! A to tak, že když jsem se dnes ráno příliš neměl k vstávání (natož pak k sypání oříšků do misky), tak se o "svůj" příděl drze přihlásily. Ptáte se jak? Jedna přilítla, sedla na okenní rám a zobáčkem do něj ťukala. Přestala až když jsem se k oknu přiblížil, abych se podíval, co se děje.. No věřili byste tomu??

Musíme vymyslet, co na ty potvory "ušijeme", protože díky nim se nám tu veveruška moc často neobjevuje (všeho všudy jednou). A to mi va (ale jinak je mám celkem rád).

Tomáš

Sanitární den a krmení veverek

Vzhledem k nepořádku, který v kuchyni pod taktovkou našeho čínského spolubydlícího panuje, jsme se rozhodli pro radikální změny.

Z kuchyně musí zmizet starý kávovar, ve kterým už jistou dobu zraje kávová plíseň. Kávovar je proto prohlášen nepoužívaným a co nevidět ho zlikvidujeme (stejně mu chybí hlavní díl - skleňená nádoba na výsledný kávový produkt). Nádobí putuje na své místo do poliček, nemusí přece zabírat celou kuchyň. Uklidit číňanovi jeho exotické koření si ale netroufáme (co když nás někde z rákosí sleduje), proto zatím zůstává kde je (hned vedle sporáku). Umytím celé linky a dalších drobností dokončujeme dílo a kuchyň je hned o třídu lepší. Není to sice dokonalé (číňan se v kuchyni projevil jako velmi expanzivní), ale lepší než předtím.

Protože se mi občas před oknem honěj veverky, jsou obdarovány starým prasklým talířem a třemi oříšky, což je jejich příděl na dnešní den. Zítra dostanou další - tak uvidíme, za jak dlouho si nějakou ochočíme natolik, aby nám "zobaly" z ruky..

Fotky naší první veverky

Tomáš