úterý 18. prosince 2007

Veselé Vánoce a šťastný nový rok

Vánoce v Čechách

Oznamujeme, že v době od 20.12.2007 5:00 do 10.1.2008 11:05 budeme v Čechách. Šance pro všechny, kteří nás chtějí vidět naživo :-).

A způsob dopravy? Tentokrát jsme zvolili letecky Helsinki-Berlin a autobusem Berlin-Praha. Zajímavé je, že při první cestě budeme ještě kontrolováni na českých hranicích, ale při zpáteční cestě bychom už měli být v schengenském prostoru, takže snad už žádné noční buzení.

Doufáme, že si konečně alespoň trochu užijeme sněhu, který tady na severu ne a ne padat :-(

čtvrtek 13. prosince 2007

Ve škole až do půlnoci

Nevěříte?

Domácí úlohy nebo semestrální práce se na HUTu odevzdávají do takových malých skřínek, které jsou zamčené a klíče od nich má vyučující příslušného předmětu. Chvíli po deadlinu pak tento vyučující přijde a schránku vybere.

Jeden takový deadline jsme měli i dneska. Obvykle bývá uvedená i hodina, ale tentokrát byl zveřejněn pouze den. Jelikož v půlnoci nikdo schránku vybírat nebude, znamenalo to, že k tomu dojde nejspíš druhý den ráno. Jenže komu by se chtělo vstávat a být ve škole dřív než zaměstnanci... Proto jsme plánovali odevzdat práci během večera. Škola se zamyká v 8 a jak se dalo předpokládat, v půl osmé jsme ještě zdaleka neměli hotovo.

Vydali jsme se proto do školy, nechali se zamknout a pokračovali v práci. Práci jsme dodělali těsně před půlnocí a hodili jí do schránky. Školní dveře se naštěstí daly zevnitř otevřít a tak jsme mohli vklidu odejít spát na kolej. :-)

Kris

úterý 11. prosince 2007

Koncert Helloween

Byli jsme na koncertu kapel Helloween, Gammaray a Axxis. Koncert byl v bývalé továrně na kabely v Helsinkách. Překvapilo nás, že hala i pódium byly poměrně malé a ani lidí nebylo moc. Zřejmě jsme příliš zmlsaní z českých letních open air fetivalů, které mají nazapomenutelnou atmosféru. Ale koncert jsme si i tak užili. Potkali jsme tam i našeho finského spolubydlícího a tak jsme s ním na zpáteční cestě zase po delší době prohodili pár vět :-).

úterý 4. prosince 2007

Oběd při svíčkách

Dnes nás čekalo milé překvapení na obědě. Na každém stole byla zapálená modrá a bílá svíčka a protože venku už bylo šero, vytvořila se v menze příjemná atmosféra. A proč ty svíčky v narodních barvách Finska? Protože tento týden Finsko oslavuje 90 let od vyhlášení nezávislosti.

sobota 1. prosince 2007

Odměnou nám byla večeře

Právě jsme se vrátili z večeře, kterou pro nás uvařila naše portugalská kamarádka Joana. Byla to milá odměna za pomoc s pár úlohami v matlabu. Večeře se protáhla na celý večer a změnila se v malou párty s Joaninými spolubydlícími Annou a Henrym.

Kris

čtvrtek 29. listopadu 2007

Koupání v zamrzlém moři

Máme za sebou další typicky finský zážitek. Dnes byla erasmus party v Rantasauně. Je to největší sauna v kampusu a má i přístup k moři. Jelikož je už několik dní pod nulou, tak se na moři vytvořila asi centimetrová vrstva měkkého ledu. Ze sauny jsme pěkně prohřátí vyběhli ven, přeběhli molo a ponořili se do ledové vody. Byla tak ledová, že jsme v ní dokázali zůstat sotva pár vteřin a okamžitě vylézali zpět na molo. Jakmile jsme byli opět na souši, rozlilo se po těle nádherné teplo, ačkoliv bylo venku kolem nuly. Příjemný pocit tepla přetrvával ještě dlouho po konci saunování.

Kris

úterý 27. listopadu 2007

Nic

Nic se tu neděje. Počasí je hrozný. Pořád slyšíme, jak v Čechách napadl sníh, je tam krásně bílo a jezdí se lyžovat. A tady ve Finsku? Co myslíte? Celé dny jen prší, mrholí nebo je minimálně zataženo. A v půl čtvrté tma jak v pytli. Už ani nevíme, jak vypadá sluníčko. Na výlety nemá smysl jezdit, tak jedinou zábavou zůstávají veverky, saunování a dlouhý zimní spánek.

Kris

pondělí 19. listopadu 2007

Noční mlsání a dvě obrovská kuřecí stehna k obědu

Jak už název napovídá, tenhle příspěvek bude hlavně o jídle.

V posledních několika dnech jsme měli malinko rozhozený denní režim. Spát jsme chodili nad ránem (stejně jako náš čínský spolubydlící) a budili se kolem oběda. Jak se dalo očekávat, dnes nastal problém. Museli jsme vstávat na ranní přednášku a v noci jsme samozřejmě nemohli usnout. A ještě k tomu nás kolem čtvrté hodiny přepadl neskutečný hlad, který nebylo možné jen tak zaspat. Bylo nutné ho zahnat porcí instantní nudlové polívky. S nezdravě plným žaludkem jsme konečně usnuli.

Vstávání nebylo sice nic příjemného, ale s pomocí hrnku kávy se podařilo, a dokonce jsme stihli i přednášku. Ta naštěstí nebyla nudná, hodně se na ní diskutovalo, a tak jsme udrželi pozornost až do konce.

A pak přišlo překvapení dne. Na obědě jsme viděli, jak si dva studenti dávají na talíř ne jedno, ale dvě obrovská kuřecí stehna! Nechápu, jak to dokáží sníst spolu se salátem, přílohou a chlebem. Shodou okolností jsme si sedli k jejich stolu. Tomovi nedala jeho zvědavost a zeptal se, kolik stojí taková dvojitá porce. Za druhé stehno se prý připlácí 1€. Tak to není vůbec špatné :-).

Kris

pondělí 12. listopadu 2007

Příjemné zahájení přednášky

Z dnešní ranní přednášky jsme si odnesli opravdu milý zážitek. Byl to zvláštní pocit... Vešli jsme do přednáškové místnosti a obklopila nás velmi příjemná hudba linoucí se z reproduktorů v sále. Se začátkem přednášky hudba samozřejmě zkončila, ale příjemný pocit a dobrá nálada nás do konce hodiny neopustily.

Kris

sobota 10. listopadu 2007

Upozornění na nové příspěvky

Chtěli byste být upozorněni na nové příspěvky publikované na našem blogu?

Stačí když nám pošlete váš email a už vám nic neunikne :-).



pátek 9. listopadu 2007

Pendreková zmrzlina

Jak už jsme psala, ve Finsku je velmi oblíbený pendrek (lékořice). Prodává se tu nepřeberné množství pendrekových sladkosí, bonbónů, čokolád, likérů a také zmrzlina... Dnes jsem si dodala odvahy a koupila si tuto černou pochoutku. A nelitovala jsem. Zmrzlina byla dobrá, sladká a chutnala i Tomovi, který narozdíl ode mne pendrek moc nemusí.

Kris

středa 7. listopadu 2007

Exkurze v Nokia Siemens Networks

Včera jsme byli na "exkurzi" v Nokia Siemens Networks. Slovo exkurze dávám do uvozovek, protože z celého centra této společnosti jsme viděli pouze vstupní halu, šatnu a přednáškový sál. Jednalo se totiž spíš o nábor čerstvé pracovní síly.

Nejprve jsme si vyslechli prezentaci společnosti, kde jsme se dozvěděli jak si stojí na světovém trhu a jaké je jejich portfolio. Následoval raut při kterém byla možnost pohovořit si s pár zaměstnanci, kteří nás měli blíže informovat o pracovních možnostech. Nokia Siemens Networks nabízí práci na plný úvazek, při které je možné psát diplomovou práci a letní brigády.

Na naše dotazy jsme dostali obvykle odpověď obecného charakteru odkazující na inforamce na webu. Většina diskuzí probíhala bohužel ve finštině, jelikož finové se ptali ve svém rodném jazyce...

No, mrkneme se na jejich web a uvidíme :-)

Kris

úterý 6. listopadu 2007

Tallinn

V pondělí jsme byli na výletě v hlavním městě Estonska - v Tallinnu. V sedm ráno (což bylo neuvěřitelně brzy vzhledem k tomu, že obvykle vstáváme kolem jedenácté) jsme se sešli s jedním Čechem, dvěma Slovákama a jedním Rakušákem v Helsinském přístavu. Za hodinu vyplouval náš trajekt.

Chvíli po vyplutí mě a Toma přepadl ukrutný hlad, který byl podpořen vůní snídaně podávané na trajektu. Chvíli jsme váhali, ale nakonec jsme neodolali a zaplatili si obrovskou snídani formou švédských stolů. Čekala nás totiž tří a půl hodinová plavba a na následné hledání hospody v Tallinu bychom už neměli sílu.

Naši spolucestující takto pragmaticky neuvažovali, takže po příjezdu do Tallinnu jsme začali hledat místo, kde by se mohli najíst. Nakonec jsme neodolali lákání sličné děvy oblečené ve středověkém plášti. V historických kostýmech byla i obsluha a restaurace měla velmi příjemnou atmosféru podbarvenou dobovou hudbou. Po jídle jsme konečně mohli s klidem vyrazit po památkách.

Tallinn je město z 12. století, které během své historie patřilo Estonsku, Dánsku, Švédsku, Rusku a po rozpadu Sovětského svazu se stalo hlavním městem Estonské republiky. Ve finštině i v estonštině se jméno Tallinn vysvětluje jako "dánská tvrz" (taani linn), "rolnické město" (talu linn) nebo "město Beránkovo" (Tall-linn).

Z pamětihodností stojí za zmínku pevnost s hradbami dlouhými 2,5 km a vysokými až 16m, které ve své době patřily mezi jedny z nejdelších ve středověké Evropě. Velkou dominantou Tallinnu je ortodoxní katedrála Alexandera Nevskyho postavená v roce 1900. Za zmínku stojí také gotická katedrála Panny Marie a kostel sv. Olafa, jehož věž vysoká 124m se tyčí vysoko nad městem a ze které je údajně krásný výhled na město a přístav.

Historické centrum Tallinnu nás překvapilo svojí malou rozlohou a liduprázdností. Působilo na nás spíše jako maloměsto než jako hlavní město. Procházeli jsme se malebnými uličkami a každou chvíli se před námi objevoval kostel nebo chrám, kterých je ve starém městě kolem jedné desítky. Na závěr jsme si prohlédli město z vyhlídky a spěchali zpět do přístavu a na trajekt.

V bezcelní zóně na trajektu jsme nakoupili piva a další alkoholické nápoje, přesně tak, jak to dělají Finové. Ve Finsku je velmi drahý alkohol, takže ho Finové nakupují na lodích. Nejčastěji kupují piva balená po 24 plechovkách. Velmi vtipný pohled se pak naskýtá při vyloďování, kdy každý druhý pasažér za sebou táhne speciální vozíček naložený několika baleníma piv.

Fotky si můžete prohlédnout zde.

Kris

neděle 4. listopadu 2007

Ostrov Suomenlinna

V neděli jsme se probudili do překvapivě krásného počasí, a tak jsme spolu s Tomášem a Innou vyrazili na ostrov Suomenlinna.

Hlavní atrakcí ostrova, který leží kousek od centra Helsinek, jsou zbytky vojenské pevnosti z poloviny 18. století. Ve své době byla na ostrově největší vojenská loděnice a přístav světa. Od roku 1991 je pevnost součástí světového dědictví UNESCO.

V renovovaných budovách opevnění a kasáren žije dnes na ostrově cca 850 lidí. Dopravu mezi ostrovem a centrem Helsinek zajišťuje trajekt místní MHD. Tento spoj jsme využili také my a asi po 15 minutové plavbě jsme dorazili do přístavu na ostově. Po celou cestu nás pronásledovalo hejno mořských racků, kteří v letu mistrně chytali kousky chleba.


Přestože svítilo sluníčko, byla na ostrově pekelná zima. Hlavně na ruce, které trpěly na mraze při pořizování fotek.

Fotky si můžete prohlédnout zde.

Více informací o ostrově (v angličtině) je na této stránce.

Kris

sobota 3. listopadu 2007

pátek 2. listopadu 2007

Sýkorky už taky zobou z ruky :-)



Nejradši mají oříšky, které jsou ochotné zobat i z ruky.

středa 31. října 2007

Dostali jsem kouli - oba dva!

Dostali jsem kouli z Finštiny. Ale máme z toho velikou radost - pětka je na zdejší stupnici totiž tím nejlepším výsledkem.. :-)

neděle 28. října 2007

Musím si postěžovat

Počasí nám to snad udělalo naschvál. Na začátku týdne bylo fakt nádherně, svítilo sluníčko a obloha byla bez mráčku. Ideální na výlety a focení. Ale to jsme museli sedět na pokoji a drtit se slovíčka z finštiny nebo pročítat příklady ke zkoušce.

A jakmile máme zkoušky za sebou a pár úplně volných dní, tak se obloha zatáhne, sluníčko zaleze za mraky, začne pršet a foukat nepříjemný vítr :-(. Takže jediná rozumná činnost je spaní, sledování filmů a saunování.

A vrcholem všeho je to, že jsme se dozvěděli o jedné skvělé párty den po jejím konání. Ze zpoždění informačního mailu viním naši školní adresu... Tak snad příští týden bude líp.

Tím chci taky vysvětlit, proč nepřibývají žádné nové příspěvky ani fotky. Nic zajímavého se tu teď prostě neděje.

Ale jedna pozitivní věc se přeci jen stala. Představte si, veverka už zobala Tomovi z ruky!

Kris

pondělí 22. října 2007

První zkouška za námi

Máme za sebou první zkoušku - z Finštiny 1A. Kromě toho, že byla první, na ní nic zajímavého nebylo. Napíši proto raději něco málo o zdejším školním roku a o zkouškách obecně.

Možná se divíte, že děláme zkoušku už 22.října, když na ČVUT před 20 dny teprve začal semestr. Ve Finsku mají totiž tzv. kvadrimestry, tedy čtyři části školního roku a čtyři zkoušková období. Škola ještě k tomu začíná velmi brzy - už na počátku září. Předmětů je v jednom kvadrimestru méně, zato přednášky bývají někdy i dvakrát týdně. Množství probrané látky za jeden kvadrimestr je zhruba stejné, jako v Čechách za klasický semestr.

Zkouškové je tu ale dost pochybné. Je velmi krátké a vlastně ani není přesně ohraničené. V jednom týdnu tak máme závěrečné přednášky a cvičení a současně s nimi skládáme dvě zkoušky (v úterý a ve středu máme výukovou hodinu a ve čtvrtek je z tohoto předmětu zkouška). Termín je vypsaný jen jeden a pak snad existují nějaké opravné. Zkoušky jsou písemné a výsledek se obvykle studenti dozví za několik dnů. A to docela komfortní cestou - emailem.

Výhodou tohoto systému je to, že se studuje méně předmětů současně a tudíž se na ně lze více soustředit. Doba od první přednášky ke zkoušce není tak dlouhá, a proto je probraná látka v živější paměti. Nevýhodou je malá flexibilita volby termínů zkoušek a větší přeplněnost zkouškového období. Písemné zkoušky jsou objektivnější, nedokáží však odhalit, zda studen látku ovládá, nebo se látku pouze naučil nazpaměť bez hlubšího porozumění. Při čistě písemném zkoušení také odpadá nervově vypjaté čekání na ústní část zkoušky.

Jak se vám tento systém líbí? Napište nám, zda by vám víc vyhovovalo studium po kvadrimestrech (čtvrtletí) nebo po semestrech (pololetí).

Kris

čtvrtek 18. října 2007

Nepříjemný budíček aneb vrrrtačka po ránu

Obvykle nám ráno na okno ťukají sýkorky. Dnes tomu ale bylo jinak. Ťukání bylo mnohem silnější až mě vzbudilo. Otevřela jsem oči a chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje. Za oknem byl jakýsi muž v modrých montérkách a nepřetržitě klepal nějakým kovovým nástrojem do okeního rámu. Došlo mi, že konečně přišli vyměnit okna, která se už tři týdny povalují na chodbě.

Přítomnost cizího muže za oknem a vědomí, že se nejspíš každou chvíli objeví i ve dveřích, nás donutilo vstát. A opravdu. Sotva jsme se stačili převlíknout a už někdo klepe. Otevřela jsem a přede mnou stál ten muž, který nás tak nepříjemně vzbudil. Popřál mi "huomenta", což je finky "dobré ráno" a když jsem reagovla anglicky (v rozespalosti mě finská odpověď nenapadla), tak mě plynulou angličtinou (!) požádal o cca 2m volného prostoru v pokoji před oknem.

Trochu jsme přeskupili nábytek a šli sníst něco málo k snídani. Mezitím se z vedlejšího pokoje vypotácel náš čínský spolubydlící, kterého také čekala výměna okna. Tom hned využil situace a donutil ho uvolnit místo nejprve v kuchyni (pro mikrovlnku našeho finského spolubydlícího) a poté i v koupelně (abychom si tam také mohli nechávat sprchové gely a šampon).

Pak šlo vše ráz na ráz. Klepání, mlácení, vrtání, řezání a naše okno bylo venku. Tak po půl hodině se dělníci sebrali a odešli s poznámkou "cofee break". A my zůstali s dírou ve zdi a 3°C venku. Naštěstí svítilo sluníčko.

Teď už je okno nasazené a topení a sluníčko nám pěkně zahřívá pokojík. Tak doufáme, že nám bude pěkně sloužit a že se bude líbit i sýkorkám a veverce :-).

Kris

Seznamujeme se s finským spolubydlícím

Je to tak. Konečně jsme se lépe seznámili s naším domorodým spolubydlícím. Za měsíc a půl, co tu všichni bydlíme, jsme s ním do včerejšího večera promluvili sotva pár slov. Stav, kdy se mlčky míjíme v kuchyni, se ale začal radikálně měnit. A to v okamžiku, kdy se nás zeptal, zda nám nevadí, že si pozval pár kamarádů. Zatímco jsem vařila večeři, tak si tito kamarádi střídavě chodili pro pivo do lednice. S rostoucím promile v krvi začali být stále sdílnější. Nakonec jsme zkončili u Jaakka (náš spolubydlící) v pokoji, kde se konala tzv. rozjížděcí párty.

Jelikož je ve Finsku velmi drahý alkohol a ještě dražší v nějakém klubu, tak si finové udělají obvykle nejprve párty doma a teprve pak vyrazí do města. A to byl i včerejší případ. Jelikož jsme se ale potřebovali učit finštinu, tak do klubu nás už nedostali (i když snaha byla...).

Zajímavé bylo zjištění, co vědí Finové o Čechách. Jako první je samozřejmě napadla Praha, kterou někteří znali a tvrdili, že je nádherná. Hned následovala diskuze o českém pivu. Ve Finsku je pivo velmi oblíbený nápoj a je zde k dostání i spousta českých značek, které jsou považovány za kvalitní a dobré pivo. Nejoblíbenější je tu Kozel a Finy obvykle velmi překvapí jeho opravdu nízká cena v Čechách. Smozřejmě padla zmínka i o hokeji a také o škodovkách.

Finy velmi překvapilo, jaký je zájem českých studentů o studium ve Skandinávii. Museli jsme jim proto vysvětlit, že je to pro nás svým způsobem exotika a hlavně místo, kam se obvykle o dovolené nepodíváme. Místo s nádhernou přírodou, klidem a zároveň v Evropě, takže celkem snadno dosažitelné.

Jelikož jsme se zmínili, že se učíme finsky a občas jsme pronesli i pár slovíček, chtěli ukázat naši učebnici. Přišla jim docela vtipná (hlavně prý to, jak se učíme spisovnou finštinu). Když ale spustili svojí rodnou řečí, byli jsme schopni rozeznat sotva pár slov. Ale lepší něco než nic :-). Musíme se ještě hooodně učit.

Na závěr jsme byli pozváni na slavnostní oteření nového bytu, do kterého se nastěhoval jeden z našich nových známých. Prý musíme určitě přijít. Že si pro nás dojede. Neuvěřitelná přeměna tichého spolubydlícího a jeho kamarádů.

Kris

sobota 13. října 2007

Bazén za 1+10 euro

Je tu pátek a jsme domluvení, že společně s naším slovenským bratrem a estonskou kamarádkou vyrazíme do bazénu v Tapiole. Vstupné je tento týden "ve výprodeji", stojí namísto obvyklých 2€ pouze 1€. Jedeme autem, jehož vlastníkem je Anna (naše estonská kamarádka).

Přijedeme, 2x objedeme bazén kolem dokola hledajíce parkovací místo. Neznámé auto opouští parkoviště a my kalupem zabíráme jeho místo. Jsme tak nažhavení na koupání, ži si ani nevšimneme cedule upozorňující na nutnost použití parkovacích kotoučků. Na tuto skutečnost jsme upozorněni až při návratu k autu, kde na náš za stěračem čeká "parkovací lístek" v hodntě 40€. Super. Jeli jsme čtyři, takže to vychází na 10€ na osobu. Výsledek? Koupání za 1+10€. Tak hlavně že jsme vychytali tu 50% slevu na vstupný a ušetřili 1€... :-)

Koupání bylo ale super, kromě klasického bazénu jsme byli v extra teplém bazénku (rehabilitační) a v extra ledovém (venkovní otužilecký, měl asi 13,6°C). Jakuzzi (bublinková lázeň), pára a samozřejmě sauna (95°C) byly taky skvělý, takže brzo zajdem do bazénu znovu. Tentokrát už snad bez toho "parkovného" ;-)


Tomáš

pátek 12. října 2007

Život za oknem

Sýkorky si už zvykly na naši přítomnost i na pravidelný přísun oříšků a slunečnicových semínek. Přestaly se nás bát a po celý den se nám prohání před oknem nebo sedají na okenní rám a zvědavě nakukují do pokoje. Každé ráno ťukají na naše (a dnes i na Číňanovo) okno a dožadují se snídaně.

Kromě Sýkorky koňadry se tu občas ukáže i Sýkorka modřinka a Sýkorka uhelníček.

Někdy se objeví také veverka, prskáním zažene sýkorky a tlamičku si nacpe spoustou ořechů.

Kris

Fotky sýkorek z www.naturfoto.cz, autor: Jiří Bohdal

Sněžííííí !!!

Je to tak. Opravdu nám tady sněží. Ale na zemi sníh zatím taje...

úterý 9. října 2007

Sbohem rádio!

Včera jsme byli obdarováni repráky (se subbooferem), které měly být údajně nefunkční. Špatný byl ale jen konektor. Ten jsme dostali od našeho vyučujícího, kterého se Tom ptal na obchod s elektronikou. Takže pak stačila chvilka s pájkou v laboratoři a upgrade ozvučení našeho pokojíku je proveden ;-)

neděle 7. října 2007

Výlet do národního parku Nuuksio

Odpoledne jsme se vydali do národního parku Nuuksio, který leží kousek od Helsinek.

Jeli jsme autobusem. První půlka cesty byla obydlenou oblastí, takže autobus téměř pořád zastavoval. Teprve druhá část vedla méně osídlenou částí regionu. Jak už jsem psala dřív, všechny zastávky jsou na znamení a v autobubuse se ani nehlásí ani nepíší. Ale na dnešní cestě orientaci ztěžovalo ještě to, že zastávky byly na silnici označeny pouze žlutou značkou, ale nebyl uveden jejich název. Takže to, že jsem měla vypsané zastávky mi bylo naprosto k ničemu. Když jsme minuli směrovku do národního parku, tak jsme se rozhodli na nejbližší zastávce vystoupit a vrátit se zpět. Naštěstí to nebylo moc daleko.

Do parku mířilo jedno auto za druhým. Zezačátku byla okolo nás spousta lidí, ale čím více jsme se nořili do lesa, tím méně lidí jsme potkávali. Národní park Nuuksio je plný lesů, jezer a skal. Chodí se po značených cestách. Na vyznačených místech je možné i kempovat nebo dokonce rozdělávat oheň.

Některé cesty vedou po prknech, zřejmě proto, aby se chránil porost a aby bylo možné chodit i přes mokřejší úseky. Prkna skrývají ale jednu velkou zradu - velmi kloužou :-). Na stromech jsou všude lišejníky.

Les má trochu jiný charakter než lesy v Čechách. Je divočejší. Procházka po lese je prakticky možná jen po cestách, mimo ně jsou často vidět popadané stromy nebo špatně přístupné skály.

Přestože je značení cest velmi dobré, podařilo se nám dvakrát ztratit značku. Ale vždy se stačilo kousek vrátit a cesta byla objevena. Dokonce jsme se trefili i na správnou autobusouvou zastávku. Jelikož ale autobus jel až za půl hodiny, rozhodli jsme se jít kus pěšky. Po cestě jsme si všimli, že silnice není pokryta asfaltem, ale je tvořená z udusané hlíny. Zřejmě proto, že vedla národním parkem. Do autobusu jsme nastupovali už za tmy a domů dorazili asi za dvě hodiny.

Fotky z parku jsou tady.

Kris

sobota 6. října 2007

Pár dalších postřehů o Finsku a Finech

Třídění odpadu se stává běžnou věcí i u nás. Ale narozdíl od ČR se tady netřídí plasty (plastové lahve jsou vratné a za igelitky se v obchodech platí), zato se třídí bioodpad. Do něho patří nejen zbytky jídla, ale i ubrousky, papírové obaly od vajíček apod. Dokonce i v menze mají popelnici, do které se z talířů odstraňují nedojedené zbytky. Z bioodpadu se vyrábí kompost. Zálohované jsou nejenom skleněné lahve, ale i plastové lahve a plechovky.

V papírnictví jsme hledali čtverečkované sešity a zjistili jsme, že tu nemají normální čtverečky, ale obrovské čverce :-).

O Finech se říká, že jsou velmi tiší, mluví málo a k věci. Máme jednoho finského spolubydlícího a když je na koleji, tak to většinou ani nevíme. Jediné, podle čeho to zjišťujeme jsou jeho dveře, které mívá nepatrně pootevřené. Na ulici se Finové vyhýbají očnímu kontaktu.

Finové nepijí alkohol průběžně jako Češi, ale nárazově a hodně. Příležitost k pití si vždycky najdou. Je to pro ně jakýkoliv svátek, začátek a konec školního roku apod.

Velmi populární mezi Finy jsou plavby trajektem do Stockholmu nebo Talinu. Důvodem je nákup levného alkoholu a párty na palubě. Obvykle se hned následující den jede zpět a párty se opakuje.

Finové hodně trpí poruchou příjmu laktózy, a proto je možno všude sehnat všechny mléčné produkty bez obsahu laktózy. Možná to mají z obrovského množství mléka, které se tu pije. Mléko většinou doprovází jakýkoli běžný oběd a večeři a je k dispozici i v menze.

Populární je lékořice (pendrek) a vyrábí se tu i likér s její příchutí - salmiakki.

Existují čtyři přílohy: brambory, bramborová kaše, rýže a těstoviny.

Kuchyňská linka nad dřezem je jeden velký vícepatarový odkapávač. Takže se umyté nádobí rovnou strčí do kredence a je to. Velmi praktické.

U umyvadla bývá obvykle malá ruční sprška. Velmi praktické např. pro opláchnutí umyvadla, spláchnutí podlahy nebo třeba vyprání tašky špinavé od vylitého jogurtu :-).

Ze zákona jsou obchody v něděli a o svátcích zavřeny. Některé mají sice výjimku, ale v neděli se tady prostě nenakupuje :-).

Rušné město tu prakticky neexistuje. Finská populace je velmi řídká (17obyv./km2).

Finština nemá budoucí čas (Finové asi žijí pouze přítomností).

Další finské zvláštnosti, o kterých jsem psala dříve, najdete zde.

Kris (a Tomovy připomínky)

pátek 5. října 2007

Výlet po okolí

Odpoledne vysvitlo sluníčko, tak jsme vyrazili na procházku po okolí. Nezapomněli jsme na foťák, takže fotky si můžete prohlídnout na našem webovém albu. Cílem byl komplex moderních budov Nokie. Když jsme k nim dorazili, tak jsme se rozhodli, že půjdeme dál po cyklostezce podél silnice vedoucí do Helsinek.

Narazili jsme na velmi pěkný přístav, který spolu se zapadajícím sluncem přímo vybízel k focení. Pak nás ale přemohl hlad a donutil nás ke zpáteční cestě.

Kris

čtvrtek 4. října 2007

Filmový večer

Pravě jsme se vrátili z promítání dvou finských fimlů.

Ten první byl "Jade Warrior". Hodně zvláštní, trochu fantasy, zajímavé vizuální efekty, děj těžko popsatelný, myslím, že to bylo o lásce :-).

Druhý byl o moc lepší. Jmenoval se Nousukausi. Byl o bohatém páru, který si "koupil" dovolenou, při které si měl vyzkoušet "opravdový život", tedy život bez peněz. Ve skutečnosti se ale jednalo o podvod. Přišli opravdu o vše (barák, auto, peníze, doklady). Celkem zajímavý námět, vtipné scénky a happy end.

Kristýnka

úterý 2. října 2007

Taková drzost!

Asi už víte, že se snažíme ochočit si jednu z místních veverek každodenním přídělem lískových oříšků. Bohužel, náš plán nám kazí místní havěť, kterou zoologové nazývají Parus Major. Já jí říkám mnohem trefněji "prašivý sýkorky".

Nejenže ty drzý mrchy vždycky přilítnou, šlohnou lískovej oříšek a frrrrrrrr - zase si ulítnou bůhvíkam (a to opakovaně, čímž na chudinku veverušku žádný oříšky nakonec nezbydou). Ony si na "svůj" každodenní příděl za tu krátkou dobu dokonce stačily zvyknout! A to tak, že když jsem se dnes ráno příliš neměl k vstávání (natož pak k sypání oříšků do misky), tak se o "svůj" příděl drze přihlásily. Ptáte se jak? Jedna přilítla, sedla na okenní rám a zobáčkem do něj ťukala. Přestala až když jsem se k oknu přiblížil, abych se podíval, co se děje.. No věřili byste tomu??

Musíme vymyslet, co na ty potvory "ušijeme", protože díky nim se nám tu veveruška moc často neobjevuje (všeho všudy jednou). A to mi va (ale jinak je mám celkem rád).

Tomáš

pondělí 1. října 2007

Podzim v Helsinkách



Více podzimních fotek najdete tady.

Finské zvláštnosti aneb co se nám může zdá "divné"

Jiná země, jiné zvyky... Rozhodli jsme se napsat o těch drobných, na které člověk naráží téměř každý den, ale o kterých se z žádných průvodců nedozvíte.

Už krátce po příjezdu jsme zjistili, že ne všechna okna mají kličky na otevírání. Ne, že by tu existoval nějaký jiný mechanismus otevírání. Jen ty kličky jsou většinou odšroubované a na otevření okna se používá jedna jediná.

V ochodě nás stále překvapuje způsob, jakým se provádí placení platební kartou. Prodavači nekontrolují pin ani podpis a karta se zřejme ani on-line neověřuje. Proto je placení velmi rychlé (možná i rychlejsí než za hotové) a lidé ho využívají mnohem častěji než u nás.

Další zvláštností je stěhování Finů na kolej. Pokoje pro Finy jsou bez nábytku, takže příjezd typiského Fina na kolej vypadá tak, že přijede dodávka nebo alespoň auto s přívěsem a celá rodina začne stěhovat :-).

Kapitolou samu pro sebe jsou dveře. Nedají se totiž normálně zamknout (klíčem jako u nás), ale pouze zabouchnout. Dveře mají dva režimy, které se přepínají takovým mini čudlíčkem na zámku. První režim je normální, po zavření se dají dveře otevřít klikou bez použití klíče. Druhý režim je zamykací. Dveře se zavřením zabouchnou a k jejich otevření je nutný klíč. Velmi mnoho cizinců si zabouchne klíč uvnitř pokoje, než si na tento systém zvyknou. Taky se nám to už podařilo...
Ale to ještě není vše. Dveře se odemykají vždy doprava, takže občas také směrem k futru (což je přesně opačně než u nás).

O MHD a zastávkách na znamení jsem už psala. Tak jen stručně: všechny zastávky MHD jsou na znamení. Zastávky se nehlásí ani jinak nepíší. Na mapě nejsou uvedena jejich jména. Takže to chce opravdu slušnou znalost místa nebo dobrou přípravu cesty...

Poslední zvláštnost, která mě teď napadá, je to, že téměř všechna města, čtvrtě a dokonce i ulice mají dvojí názvy. Jeden je finsky, druhý pravděpodobně švédsky.

Všude tu také jezdí na kolech, ale to je možné vidět i v jiných zemích.

O Finech a o saunách zase příště...

Kristýnka

pátek 28. září 2007

Sanitární den a krmení veverek

Vzhledem k nepořádku, který v kuchyni pod taktovkou našeho čínského spolubydlícího panuje, jsme se rozhodli pro radikální změny.

Z kuchyně musí zmizet starý kávovar, ve kterým už jistou dobu zraje kávová plíseň. Kávovar je proto prohlášen nepoužívaným a co nevidět ho zlikvidujeme (stejně mu chybí hlavní díl - skleňená nádoba na výsledný kávový produkt). Nádobí putuje na své místo do poliček, nemusí přece zabírat celou kuchyň. Uklidit číňanovi jeho exotické koření si ale netroufáme (co když nás někde z rákosí sleduje), proto zatím zůstává kde je (hned vedle sporáku). Umytím celé linky a dalších drobností dokončujeme dílo a kuchyň je hned o třídu lepší. Není to sice dokonalé (číňan se v kuchyni projevil jako velmi expanzivní), ale lepší než předtím.

Protože se mi občas před oknem honěj veverky, jsou obdarovány starým prasklým talířem a třemi oříšky, což je jejich příděl na dnešní den. Zítra dostanou další - tak uvidíme, za jak dlouho si nějakou ochočíme natolik, aby nám "zobaly" z ruky..

Fotky naší první veverky

Tomáš

středa 26. září 2007

Sauna s Finama a ve škole jde do tuhého

Konečně máme čtečku karet, takže jsem mohla blog obohatit pár novýma fotkama a zaktualizovat fotogalerii picasaweb.google.com/ananasovci.

V neděli přijel Tom z Prahy a tak jsme konečně oslavili úspěšně složené státnice.

V podnělí jsme šli do sauny. Po pár minutách tam přišli nějací Finové a hned začali nalévat vodu na kamna, aby bylo v sauně ještě větší teploučku. Málem nás uvařili! Jsou to blázni :-).

Začátek tohoto týdne byl trochu hektický, protože ve škole už začíná jít do tuhého. Nejdřív bylo potřeba, aby Tom dohnal zameškané hodiny finštiny z minulého týdne a taky nám už začínají laborky. Jejich obtížnost nás dost překvapila. Zatím jsme nic neměřili, ale jen příprava nám zabrala hodně hodin.

Systém měření laborek mají na HUT jiný než u nás. Zapsali jsme si předmět, který obsahuje 5 laborek. Za každou naměřenou a zpracovanou lze získat jeden kredit. Minimálně 2, maximálně 5 kreditů. Měří se ve dvojicích. Odevzdá se příprava a domluví se termín měření na dobu, kdy je laboratoř volná.

Tom přivezl pěkné počasí (když byl v Praze, tak tu celý týden pršelo), takže doufáme, že vydrží i o víkendu a že se zajedem někam podívat.

Kristýnka

čtvrtek 20. září 2007

MHD - trochu jiné zvyky

Pro většinu lidí je tu velkým překvapením místní MHD a meziměstská autobusová doprava. VŠECHNY zastávky jsou na znamení. Autobus si nejprve musíme zastavit mávnutím a když chceme vystupovat, tak musíme zase cinknout na řidiče. To by samo o sobě nebyl takový problém, kdyby člověk mohl podle něčeho zjistit, kde je. Zastávky se totiž nehlásí ani nikde nepíšou. Ani na mapě MHD nejsou uvedena jejich jména. Takže asi nejlepší je mít vytištěný seznam stanic z netu a neustále se koukat z okénka, jak zastávky právě v plné rychlosti míjíme... Je to někdy docela napínavé.

Kristýnka

Trocha sportu - bazén a běhání

Když jsem už byla v Tapiole, tak jsem se zašla podívat na bazén. Vypadá velmi pěkně. Přímo z bazénu je vidět prosklenou stěnou ven (ale tudíž i dovnitř...), takže prostor je krásně prosvětlen a nepůsobí tak stísněně jako většina bazénů u nás. Na druhou stranu se mi zdál velmi malý, přestože je údajně dlouhý 25m. Měla by tam být i vířivka, posilka a možná sauna. Příjemně mě překvapily ceny za vstup. Např. 10 vstupů za 18€ :-).

V kampusu jsou naprosto ideální podmínky pro běhání, tak jsem si řekla, že to taky zkusím. Téměř od našeho bloku vede přírodní pěšinka nejprve lesíkem a pak pokračuje písčitá cesta podél pobřeží.

Kristýnka

Prohibice

Tak jsem chtěla koupit nějaké vínko na oslavu dokončeného bakaláře. Zašla jsem do samoobsluhy, ale zjistila jsem, že jediný alkoholický nápoj, který se tam prodává je pivo... Musela jsem až do Tapioly, kde je větší nákupní centrum a kde je také obchod "Alco". Je to řetězec, který prodává alkoholické nápoje. Má ve Finsku vpodstatě monopol. Víno je možné koupit od 5€ výš. Pivo bývá přes 2€.

Měli tam i zástupce českých výrobků. Nejdražší byla asi Becherovka, půl litr za neuvěřitelných 16€. Z českých piv jsem viděla kromě Plzně taky Kozla, Staropramen a dokonce i produkty menších pivovarů (Primátor, Regent, Novopacké pivo, Herold, Louny, Konrád, Porter).

Musím uznat, že výběr vín měli opravdu slušný. A i vína v nízké cenové kategorii vypadala velmi lákavě. Nakonec jsem vybrala šumivé. U kasy jsem musela ukázat občanku a dozvěděla jsem se, že tu mají dvě věkové hranice pro prodej alkoholu. Nižší hranice je 18 let a platí pro alkohol do 22%. Nápoj s vyšším obsahem alkoholu si může koupit až osoba starší 20 let.

Fotky z obchodu ALCO

Kristýnka

pondělí 17. září 2007

Nádobí a objevená sauna

Konečně mám nádobí. Hurááá. Byla jsem nakoupit, takže se moje vlastnictví rozšířilo o hrnec, pánev a talíře.

V osm jsem se vydala znova hledat saunu, kterou jsem minule nenašla. Tentokrát jsem věděla, kam zhruba jít. Vešla jsem do baráku, sešla po schodech dolů a otevřela první dveře. Kolárna. Jdu dál a otvírám další dveře. Za nimi je tma. Mačkám vypínač. Místo světla - zvonek. Zkouším vypínač uvnitř místnosti. Tentokrát to bylo světlo. Místnost vypadá jako převlíkárna. Jdu dál a vidím sprchy a dřevěné dveře, ze kterých sálá teplo. Otvírám je. Horko a tma. Po chvíli najdu vypínač a rozsvítím světlo i ve sprchách a v sauně. Jsem tu uplně sama.

Tyhle malé sauny, které jsou na jednotlivých blocích na kolejích, mají pravidelný týdenní rozvrh. Jeden den je sauna pro všechny, v ostatních dnech lze saunu pronajmout za poplatek cca 7€ na měsíc. V pátek půjdu zkusit saunu na jiném bloku :-).

Kristýnka

neděle 16. září 2007

První návštěva Helsinek

Po odjezdu trajektu jsem zůstala v Helsinkách a trochu si je prošla, prohlídla a udělala pár fotek.

Helsinki působí jako klidné město. Žádné tlačenice mezi turisty, žádné ucpané silnice nebo velký provoz. Město je plné stromů, parků, vodních ploch a moderní architektury. Moderní architektura v Helsinkách ale neznamená žádné vysoké mrakodrapy. Všude je dost prostoru a člověk se ve městě cítí dobře. Centrum není nijak rozlehlé a dá se projít pěšky.

Z pamětihodností jsem viděla Uspenskou katedrálu. Je to pravoslavný kostel, který se svou "cizí" architekturou velmi vymyká z okolní zástavby. Dále jsem se na chvíli zastavila na Senátním náměstí s Dómem, velkou dominantou Helsinek.

Helsinki leží na pobřeží a centrum je celé obklopené mořem. Byla jsem se podívat v přístavu a na písečné pláži. Na koupání je už sice zima, ale pláž nebyla úplně opuštěná. Byly na ní skupinky studentů, které se sem přišly bavit.

Z pláže vede cestička kolem pobřeží vhodná pro jogging, cyklistiku, nordic walking nebo jen obyčejné procházky. Tato cesta vede také kolem místního hřbitova. Hřbitov je v Helsinkách naprosto jedinečný. Široké upravené písečné cestičky, spousta vysokých stromů a neuvěřitelný klid.

V Helsinkách je možné potkat zajímavou směsici lidí. Na jedné straně lidé ve společensých šatech mířící na koncert nebo postávající před klubem, na druhé straně vyznavači metalu scházející se v parcích.

Dopravu zajištují autobusy, tramvaje a metro. Do okolních měst jezdí dálkové autobusy. Helsinki v západní části téměř srostly s druhým největším finským městem Espoo. Náš kampus leží v Otaniemi, což je oblast, která patří právě k tomuto městu. Proto pro spojení z Kampusu do Helsinek potřebujeme autobusovou dopravu přes dva regiony. Otaniemi spojují s Helsinkama 4 autobusy a cesta do centra trvá cca 20 minut. Lístek za 1,60€ (studentská cena za spojení v rámci dvou měst) platí hodinu a dá se použít i na tramvaje a metro.

Fotky z Helsinek

Další informace o Helsinkách napíšu zase příště...

Kristýnka

sobota 15. září 2007

Tom odjíždí do Prahy

Tom dnes odjíždí na státnice do Prahy. Má koupenou letenku ze Stockholmu, kam jede trajektem. Tentokrát s jinou společností, která je sice levnější, ale taky o dost horší. Kajuty jsou menší, bez sprchy a na palubě nejsou žádné zábavné akce. Jen pár opilců, kteří nakupovali v duty free. Loď je taky menší, takže se více houpe. Prostě tentokrát nic moc.

Když jsme jeli na začátku září do Helsinek, tak v ceně autobusové jízdenky byl i trajekt se snídaní, který vycházel velmi levně. Ale samostatná koupě lístku na trajekt s kabinou přišla docela draho.

Fotky z odjezdu

A teď trocha profesní deformace: Telefonovali jsme si, když byl Tom víc než 35km od pobřeží, tedy víc, než dovoluje maximální hodnota "Time Advance" v GSM síti. A spojení nespadlo :-).

Kristýnka

pátek 14. září 2007

Menzy

Tak a teď něco málo o menzách. Je jich tu v kampusu celkem asi 6. My zatím známe dvě. V Dipoli a na elektrofakultě. Obě mají stejný systém výdeje obědů (večeře ani snídaně tu nejsou) a stejné ceny.

Základní oběd je za 2€ a obsahuje hlavní jídlo, ke kterému si každý sám nabere kolik chce přílohy. Přílohy jsou většinou brambory, rýže, těstoviny. Běžně si studenti dávají více druhů příloh. V ceně je také salát se zálivkou - opět si každý nabírá a namíchá sám podle chuti. K pití je v základní ceně jen voda.

2,35€ je rozšířená cena. K jídlu je navíc možné přibrat až tři krajíce chleba s máslem, šťávu, mléko a kefír.

Za extra cenu jsou různé zákusky, polívka (velmi vydatná, někdo si jí dává jako samostatné jídlo) a ostatní nápoje jako kola, juice...

Vaří tu docela dobře, zatím nám vše chutnalo.

Kristýnka

Počasí

Tenhle příspěvek bude jen kratičký. O počasí...
Počasí je teď většinou slunečné. Občas zaprší drobný déšť, ale je to vždy jen krátká přeháňka.
Pomalu tu začíná opadávat listí ze stromů. Ale v kampusu je dost jehličnanů, tak to snad nebude tak smutné a holé.
Kdy se rozednívá nevíme, protože to většinou zaspíme. Ale víme, že se stmívá kolem sedmé hodiny večer. Takže světla máme teď dost.
Zima tu zatím taky není. Nejlepší oblečení je mikina a kalhoty. Jen když prší a fouká trochu vítr, tak je chladněji.

Kristýnka

Prověřili jsme tiskárnu

Tentokrát jsme na hodinu finštiny dorazili správně. Přesto jsme se rozhodli, že budeme chodit později, protože vyučující, kterou jsme měli minule se nám zdála příjemnější.

Tím jsme získali asi dvě hodiny času. Rozhodli jsme se je strávit v počítačové učebně a vytisknout si tam přednášky a laborky na celý kvadrimestr. Jazyky jsou v hlavní budově, kde se tyto učebny vyskytují podél celé chodby v přízemí. Některé jsou s windowsama a některé s linuxem. Musím uznat, že linux (Ubuntu) startuje mnohem rychleji než windows (mají tu všude Visty).

V každé učebně je umístěna tiskárna, která je studentům zdarma k dispozici. Žádné oficiální povolené množství vytisknutých stránek tu asi není, ale když někdo tiskne moc, tak prý může být zkontrolován.

Tiskli jsme z powerpointu a abychom šetřili papír, tak jsme zvolili čtyři stránky na list. Jenže jsme nastavili příliš velkou kvalitu a trvalo několik minut, než se vůbec vytvořila předloha, která se následně posílala na tiskárnu a byla velká asi jedno giga! Tiskárna pak chudák tiskla asi tři minuty jeden papír (ona ho teda vytiskla rychle, ale vzdy jeden za tři minuty). Ale nakonec to zvládla. A my jsme už ostatní soubory tiskli v normální kvalitě.

Kristýnka

Studenti na TKK

Studenti mají ve Finsku svojí vlastní kulturu, která se může na různých univerzitách velmi lišit. Tady na TKK má dokonce i své jméno - Teekkarikulttuuri. Teekari je slovo, které se týká každého studenta techniky.

Studenti v době slavností (např právě teď na začátku školního roku) chodí ve svém "studentském kroji" - haalaritu. Je to takový obleček, který připomíná montérky. Každá fakulta má svou vlastní barvu. Můžeme vidět modré (nejvíce vypadají jako montérky), bílé (nejméně praktické), růžové (opravdu sladké) a černé.

Další částí kroje je bílá čepička s černým lemem, kšiltem a bambulí na stranu. Tyto čepičky mohou nosit až studenti, kteří absolvují první ročník a naučí se něco o Teekkarikulttuuri. Studentům prvních ročníků se říká Fuksi.

Haalarit se nosí nejen v době slavností, ale také na různé exkurze a hlavně na párty, na kterých si studenti kupují nebo vyměňují nášivky (Haalarimerkki). Starý mazák, který už byl na hodně akcích se pozná snadno podle zažloutlé čepičky a haalaritu posetém velkým množstvím nášivek.

Každá fakulta má vlastní studentský klub (kilta = guild), který je zodpovědný za to, aby se noví studenti naučili teekarikulturi. Prodává čepičky a obleky, pořádá párty a exkurze a stará se o studijní materiály. Průvodce pro prváka, který by ho měl do všeho zasvětit, se jmenuje Isohenkilö.

Studenti mají také tzv. Sitsit párty. Na tyto párty vyjímečne nejdou v haalaritu, ale oblíknou se do společenských šatů.

O dalších svátcích a oslavách budu psát určitě ještě během roku. Tak se máte na co těšit :-).

Fotky studentů TKK

Některé významné svátky:


  • Lakinlaskijaiset - 30.září, poslední den, kdy se smí nosit letní čepičky teekkarilakki
  • Pikkujoulut - předvánoční svátky
  • Laskiainen - oslava jara, oslavuje se jízdou na sáňcích a na všem, na čem se dá jet (postele, pohovky...)
  • Vappu (1.května) - největší studentský karneval ve Finsku

Kristýnka

středa 12. září 2007

A prší...

Dneska jsme se probudili do deštivého počasí. Déšť tu vypadá jinak než u nás. Je většinou velmi jemný a obvykle se ještě ten samý den ukáže sluníčko a je krásně.

Ráno jsme si trochu přispali. Po snídani jsem se vydala koupit skripta na finštinu a zařídit složku, do které mi budou přicházet výukové materiály.

Každý student, který se zaregistruje do tzv. Guildu a zaplatí členský poplatek, dostane ve škole svojí složku (jsou to takové papírové desky ve skříni na chodbě, trochu to připomíná kartotéku u doktora). Pak se musí objednat předměty o které máte zájem. To se objednává ve skriptárně (a platí se podle počtu stránek).

Když jsem přišla do skriptárny, tak došlo k malému nedorozumnění. Chtěla jsem registraci místo objednávky. Poslali mě jinam a tam odtud zase zpět. Ale podařilo se a mám objednané materiály zatím na jeden předmět. Ve skriptárně jsem taky koupila finštinu - je to pracovní sešit a slovník se spooooustou slovíček.

Tom se stále učí na státnice. Už se mu to blíží. Abych ho nerušila, tak jsem si našla tuhle zábavu a píšu blog :-). Zdravím všechny do Prahy a Horní Cerekve.

Kristýnka

úterý 11. září 2007

První přednáška


Dneska jsme byli na první přednášce. Pár fotek přidám až budeme mít čtečku karet. Přednáška byla anglicky, přesto asi polovina studentů byli finové. Byla dvouhodinová, ale uprostřed byla přestávku a přednášející přerušil třikrát přednášku malým cvičením, kdy jsme měli něco sami počítat nebo hledat odpovědi na jeho otázky. Překvapilo nás, že přednášky ani cvičení nejsou povinné.

Podpora výuky se zdá velmi dobrá. Asi 90 strákový materiál složený z různých zdrojů a knížek dostaneme vytištěný do naší složky - víc o tom budu psát zítra. Slajdy jsou k dispozici na webu. Kromě pár knížek nám přednášející (oficiálně) doporučil, abychom používali také wikipedii - www.wikipedia.org.

Přednášející vypadal docela sympaticky. Líbilo se mi, že několikrát uvedl důvod, proč bude danou látku probírat, i když by se nám mohla zdát zbytečná. To zabrání pocitu, že se člověk učí zbytečnosti a že přednášející zaspal dobu. První přednáška byla opakovací. Většinu jsme toho znali, ale myslím, že bude hůř.

Kristýnka

pondělí 10. září 2007

Finština, hesla a nenalezená sauna

Na první hodinu finštiny jsme dorazili s předstihem, sedli si do lavice a čekali na příchod učitele. Na stěnách učebny jsme si prohlíželi obrázky z Číny. Přišel vyučující, původem z Číny a začal mluvit - čínsky! V tom nám došlo, že jsme asi na špatné hodině. Rychle jsme se sbalili a odešli z učebny. Na počítačích jsme pak zjistili, že jsme opravdu měli být jinde. Hodina finštiny byla i později, tak jsme se rozhodli jít nejprve na oběd. Na první hodinu se mohlo dorazit i bez předchozího zápisu, takže to nebyl žádný problém.

Na orientačním dnu, kde byla i prezentace jazykových kurzů, se někdo zeptal, jaká je kapacita kurzu a co když bude plný. Odpověď byla docela vtipná a překvapivá. Kurzy nejsou prý nikdy plné, plné mohou být jen místnosti. Přesto jsem dneska viděla, že zápis do kurzu, který byl ráno, je uzavřen. Bylo tam totiž zapsáno 50(!) lidí.

Finština patří mezi ugrofinské jazyky. Nemá členy ani předložky. Nerozlišuje mužský a ženský rod. Má skloňování, časování a spoustu pádů. Taky vytváří věty tak, že ke slovům přidává další a další koncovky. Čte se tak jak se píše a má velmi pěkné "r" podobné tomu českému.

Po finštině jsme si šli změnit hesla, která jsme dostali při zápisu na univerzitu. Mysleli jsme, že nám to nezabere moc času, ale bylo to nadlouho. Existuje tu asi pět hesel - hlavni, na windowsy, mailové, síťové, servisní a do Topi (systém pro zápis předmětů). Naivně jsme si mysleli, že si nastavíme všechna hesla stejná a zapamatovatelná. Ale to byl velký omyl.

Nejenže systém pro změnu hesel kontroloval, zda si hesla nejsou PODOBNÁ, ale také kontroloval míru jejich bezpečnosti. Takže hesla musela obsahovat malá i velká písmena, číslice i písmena (max 3 číslice a min 3 písmena), alespoň 4 rozdílná písmena, nesměla obsahovat opakující se písmena za sebou ani více než tři písmena jdoucí po sobě v abecedě, stejné písmeno mohlo být v heslu max třikrát a heslo nesmělo být podobné předchozímu heslu.

Musím říct, že přijít na pět hesel, která se dají zapamatovat, jsou dostatečně odlišná a splňují tato kritéria bylo velmi obtížné. Ale dozvěděla jsem se fintu, jak volit dostatečně bezpečné heslo (tato finta byla přímo v návodu): zapamatovat si nějakou větu, pak vzít písmeno ze začátku každého slova a ještě přidat nějaká písmena či číslice. Výborné, že?

Večer jsem chtěla jít do sauny, která měla být ve vedlejším bloku. Ale nepodařilo se mi ji najít. Ptala jsem se několika studentů, jenže většina z nich byla nových a nevěděli nebo mě poslali do sauny, která byla zavřená :-( . Zkusím štěstí příště...

Kristýnka

pátek 7. září 2007

Rantasauna

Večer jsem byla v mé první sauně ve Finsku. A rovnou to byla ta největší v kampusu. Je to ta, na kterou je vidět z Tomova pokojíku, takže jsem to měla kousíček.

V sauně byla zorganizovaná párty pro erasmáky a přišlo opravdu hodně lidí. Tom bohužel nešel, protože se učil na státnice :-(.

Před saunou jsem se sešla s ostatníma Čechama, ale protože to byli všechno kluci a já šla do sauny pro holky, tak jsem se brzo zase rozdělili. V sauně byl nejdřív strašný nával, dokonce se čekala fronta až někdo vyjde ven. Když jsem si říkala, že tohle přece nemá smysl, tak se uvolnilo místo a já se rozhodla jít dovnitř. A nelitovala jsem. Sauna se celkem vyprázdnila a s přibývajícím večerem tam bylo stále méně a méně lidí až jsem tam zůstaly jen dvě - já a jedna Finka.

Ze sauny je přístup přímpo na molo a odtud rovnou do moře (zálivu). Takže ti odvážnější se byli i vykoupat. Já jsem si to samozřejmě taky nemohla nechat ujít. Přestože jsem věděla, že je to moře, tak mě překvapilo, že je voda slaná. Protože po sauně jsem se ještě ve slané vodě nekoupala. Voda zatím moc studená nebyla, ale v zimě záliv zamrzá, takže to bude určitě studenější :-). Musí se prý musí nejdřív udělat díra do ledu. No uvidíme...

Fotky Rantasauny

Kristýnka

Opening day

Dneska bylo oficiální zahájení školního roku. Pro místní studenty je to velká událost. Oslavují v kampusus už několik předchozích dní. Všude jsou roztroušené skupinky mladých lidí, které hrají hry, pouští hudbu, pijí pivo (mimochodem tady v kampusu se prodává i Velkopopovický Kozel) a baví se.

Přes den byl zorganizovaný velký piknik a vrcholem večera bylo vystoupení finské populární zpěvačky, která před dvěma roky vyhrála soutěž Idol (něco jako Superstar). Byli jsme se na ní podívat, a musím uznat, že byla dobrá. Zastupovala Finsko také v soutěži Eurovision.

Nefunguje nám nahrávání fotek před kabel do počítače :-(, takže nové fotky budou až se koupí čtečka karet. Tom jí bude kupovat v Čechách až pojede na státnice, zpět do Finska se vrátí 23.9. Tak si tohle datum zapište, protože bude mraky nových fotek...

Fotky z koncertu

Kristýnka

neděle 2. září 2007

Prní dojmy

Bydlíme v kampusu asi 20 minut autobusem od Helsinek. Školu máme pět minut pěšky a vše potřebné, jako obchod s jídlem, pošta, banka, knihkupectví, skriptárna, trafika, kadeřnictví a papírnictví je v kampusu.


Kampus je docela veliký. Všude jsou vysoké jehličnaté i listnaté stromy, mezi nimi cihlové baráky a zelené plochy trávy. Občas je třeba projít malým lesíkem. Téměř u každého bloku nebo budovy školy stojí jízdní kola. Kampus se nachází na poloostrově, takže je obklopen zálivem.

Architektonicky zajímavá je budova Dipoli ve tvaru hvězdy a nepravidelně obložená velkými kameny. Hlavní budova školy působí na fotkách majestátním dojmem, ale ve skutečnosti je mnohem menší. Budovy mají nízké stropy, takže čtyřpatrová stavba se nám zdá docela nízká.

Všude tu pobíhají veverky a rostou houby. Finové totiž houby nesbírají.

Fotky z kampusu
Fotky z kampusu II

Každý máme jeden pokoj, ve stejném baráku, ale o patro jinde (nebo spíše o půlpatro, je to opravdu pár schodů). Můj pokoj je obdélníkový a o něco menší. Tomův je pěkný čtvercový a s oknem vedoucím na balkon a o moc hezčí.

Pustili jsme se do vypěkňování nejprve Tomova pokoje. Trochu přestěhovali nábytek, na stěny nalepili plakáty a fotky. Vypadá moc pěkně a útulně. Ten můj jsme se taky snažili udělat hezčí, ale v porovnání s Tomovým to prostě není ono. Působí studeně. Podle seznamu bych měla mít v pokoji křeslo, ale nemám. Zítra si o něj požádám.

Fotky Tomova pokoje

Kristýnka