Skanzen na ostrově Seurasaari

Jelikož už za několik dní pojedeme do Laponského národního parku, řekli jsme si, že bychom měli trochu protáhnout nohy, aby to pak nebyl takový šok. Vydali jsme se proto na ostrov Seurasaari vzdálený asi 6 km od kampusu.

Cesta byla příjemná, přestože vedla podél silnice. Museli jsme přejít přes ostrovy Lehtisaari a Granö a zpět na pevninu. Teprve odtud vedl most na ostrov Seurasaari.

Jakmile jsme dorazili k cíli naší cesty, zmocnila se nás únava. Našli jsme si proto pěknou skálu na břehu moře, nasvačili se a lehli si na chvíli k odpočinku. Společnost nám dělala jedna labuť, pár racků, vrána a pavouček. Posilněni a odpočati jsme se vydali na průzkum do nitra ostrova.

Za chvíli jsme objevili první dřevěné domečky skanzenu. Všechny stavby ve skanzenu jsou originály přenesené na tento ostrov z různých částí Finska. Kromě obyčejných chatiček je zde k vidění také velký mlýn, kostel, loděnice, farma a mnohé další zajímavosti.

Zpáteční cestu jsme už absolvovali raději autobusem.


Fotky si můžete prohlídnout tady.

Neptun na ostrově Lehtisaari

Dneska jsem se vydali hledat planetu Neptun. Jestli nevíte o co jde, tak si přečtěte předminulý příspěvek. Našli jsme ji na ostrově Lehtisaari kousek od kampusu.

Na ostrově jsem také objevili místo, kde se hrál paintball a cestou jsme viděli spoustu létacích balónů. Nejhezčí byly ty červené.

Fotky najdete tady.

Wappu

Wappu je jeden z největších a asi i nejoblíbenějších svátků ve Finsku. Několik dní před prvním májem lidé vycházejí do ulic a do parků a slaví příchod jara. Studenti grilují a popíjí po celém kampusu i v Helsinských parcích. Každý den jsou pořádány párty, večírky a sauny.

Je to svátek především studentů, kteří v těchto dnech chodí oblečení v tzv. overalech. Overaly vypadají trochu jako montérky. Jsou červené, modré, bíle, černé i růžové. Každá fakulta má totiž svojí barvu. Na tyto studentské "uniformy" se přišívají nášivky koupené na večírcích pořádaných během roku. V teplém období se vrchní část obleku sroluje k pasu, aby nebylo takové horko.

30.5. svátek vrcholí. Pokud si to prváci zaslouží (sběrem bodů za návštěvy večírků, školního muzea a pod.), dostanou čepičku, kterou si smějí poprvé nasadit 1.5. Činí tak obvykle hned po půlnoci a slaví do rána. Nejen tito prváci, ale i studenti vyšších ročníků a absolventi včetně babiček si prvního máje nasadí tuto krásnou bílou čepičku.

Takže Hyvä Wappua aneb pěkný první máj.

Pár fotek z kampusu si můžete prohlídnout tady

Villa Elfvik a planeta Uran

Odpoledne jsme se vydali opět do přírodní rezervace Laajalahti a tentokrát došli až k vile Elfvik (cca 3 km od kampusu). Kavárna byla sice kvůli Wappu zavřená, ale i tak se nám tam moc líbilo. Představte si, že ta vila má 5 komínů!

Šli jsme si prohlídnout okolí a kromě betonového mola, dřevěné vyhlídky a ptačí rozhledny jsme narazili na pozoruhodný projekt. Jde o model sluneční soustavy v měřítku 1 : 1 000 000 000. Jednotlivé modely planet a Slunce jsou rozmístěné po okolí tak, aby jejich velikost i vzdálenost od Slunce odpovídala rozměrům ve vesmíru. Model Slunce má průměr 140 cm a je umístěn ve výšce 50m nad mořem. Mělo by být vidět od každé planety. Nejmenší a nejvzdálenější planeta Pluto má průměr pouhé 2 mm a je vzdálená od Slunce asi 6 km. Podle oficiální stránky se ale Pluto ztratilo (údaj z roku 2004). My jsme u vily Elfvik objevili planetu Uran. Tento model je asi nejhezčí, protože je jako jediný umístěný v altánku.



Domů jsme přišli jaksepatří uchození a hladoví, ale procházka stála za to.

Víc informací o modelu sluneční soustavy.
Oficiální stránka přírodní rezervace Laajalahti.

Oheň a západu slunce nad mořem

Včera večer jsme si opět udělali ohníček. Tentokrát se k nám přidali i Tomáš s Innou.

Po minulé zkušenosti s mokrým dřevem jsme po cestě sebrali pár vyhozených suchých prken. Vypadala, že budou dobře hořet - a taky že jo. Oheň byl rozdělán během chvilky (možná taky díky celkem slušné zásobě novin).

Ohniště, u kterého jsme byli minulý týden, bylo obsazené. Museli jsme proto jít k jinému, sice vzdálenějšímu, ale o to hezčímu tábořišti s překrásným výhledem na západ slunce nad mořem. Měli byste vidět ty nádherné barvy oblohy zrcadlící se v hladiny.

Po chvíli přišla skupinka studentů. Kousek od nás si postavili takový ten malinkatý zahrandní gril. Musím vám říct, že oproti našemu ohni to byla asi docela nuda. Měli tam tmu a zimu a celou dobu postávali kolem toho tmavého nic uprostřed. Když grilování, tak pořádné, jako bývá na Strahově ;-)

Na ohni jsme si udělali párko-buřty a opekli chleba s hořčicí. A nakonec i ty brambory v popelu se nám tentokrát povedly.

Na závěr jsme slavnostně spálili pár papírů, které jsme za těch pár měsíců nasbírali, ale které nechceme táhnout domů (jako třeba účtenky, obálky, mapy nebo prospekty).

Akce se protáhla až do půlnoci, což byl docela slušný čas na to, že jsme začínali v sedm večer.

P.S. Ty fotky nejsou ze včerejška. Včera byl ten západ slunce ještě krásnější a hlavně barevnější.

Na balkoně

Modrá obloha a sluníčko nás dneska vyhnalo ven. Udělali jsme si sezení na balkoně a dali si oběd pod širým nebem. K tomu jsme pustili pohodovou hudbu a prostě si užívali jara. Bylo to fajn. Po obloze pluly balóny a letali racci, na borovici seděly sýkorky a občas se odvážily zobnout něco z krmítka vedle nás.

Na střeše

Vypadá to jako piknik, ale není to piknik. Co to je? Finové si na střeše našívají na své overaly (takové ty školní uniformy) nášivky, pořízené nejspíš na nějaké párty.

Článek o studentech a overalech tady.

Ukradli nám moře :-(

No vážně! Byli jsme v Rantasauně a když jsme chtěli skočit z mola do moře a zchladit svá rozpálená těla, tak se to stalo....

...místo vody po prsa, jako nedávno, tam bylo sotva po kotníky!!! Nevíte někdo, kam se mohla ta voda ztratit?

A ještě k tomu to pěkný rákosí je celý polámaný, leží na zemi a už vůbec není tak hezký :-(

Žhavé uhlíky

Původně jsem se šli jen tak projít a podívat se, jak to vypadá se dřevem u ohnišť v kampusu. Několik míst vhodných k rozdělání ohně je u pobřeží na hranici lesa. Dorazili jsme k prvnímu tábořišti a uviděli v něm žhavé uhlíky! Asi tu byl někdo před námi. Vzali jsme to jako znamení, že máme zůstat :-).

Šla jsem zpátky na pokoj pro jídlo a pití. Tom mezitím rozdělal oheň, což nebylo vůbec snadné. Dřevo bylo mokré a špatně hořelo. Nakonec se ale podařilo a oheň krásně hořel. Opekli jsem buřty (teda spíš grilovací párky) a strávili příjemný večer u ohně. Akorát brambory se nám spálily na uhel, jedna dokonce úplně svítila :-D.

Kris

Fotky z Laajalahti

Tak jsem byla znovu v přírodní rezervaci Laajalahti a udělala tam pár fotek. A byla to opět moc pěkná procházka. Nejlepší byl asi 3km dlouhý úsek prkenné cesty - říká se tomu "duckboard trail". Ve Finsku se na tyto duckboardy dá narazit snad ve všech národních parcích. Další zajímavostí jsou ptačí rozhledny, na které chodí Finové pozorovat s vlastními dalekohledy vodní ptáky.

Jinak je teď v kampusu docela živo. Včera jsem viděla utíkat dva zajíce - jednoho honil pes a druhého jsem honila já s foťákem :-D. Oba utekli. Kromě toho přiletěli mořští racci a další vodní ptactvo. A staré známé veverky a sýkorky zimu taky přežily.

Fotky z Laajalahti tady.

Kris

Přírodní rezervace Laajalahti

Včera jsem si šla zase po delší době zaběhat. Tentokrát jsem se rozhodla pro trasu, po které jsme šli minule na procházku. Kousek za rozhlednou z cesty odbočovala stezka vedoucí rákosím kolem moře. Byla postavená z jednoho nebo dvou prken položených vedle sebe, aby bylo možné překonat mokřiny. Neodolala jsem a zvědavě se po ní pustila.

Myslela jsem, že povede jen pár metrů. Ale prkená cesta ne a ne končit. Při chůzi (a občas dokonce i běhu) po prknech se člověk musí soustředit, aby nešlápl vedle. Cesta mi proto rychle utíkala. Byla jsem navíc popoháněná zvědavostí co je za každým dalším ohybem a jestli už bude konec. Proto jsem se dostala docela daleko. Asi po kilometru jsem dorazila k rozcestí a jelikož sluníčko už začínalo být opovážlivě nízko a já nechtěla jít zpátky po tmě, vydala jsem se zpět. Teprve když jsem vstoupila na "normální" cestu, tak jsem zjistila, jak moc jsem unavená.

Domů jsem se doslova doplazila. Ale výlet stál za to. Příště se tam určitě vypravíme s foťákem. Pro tentokrát přikládám jen pár fotek, které jsem našla na netu. Akorát teď je to rákosí celé žluté a všude je víc vody.

Aktualizace: Tak ty slíbený fotky jsou tady.

Ještě drobná poznámka k těm rozhlednám. Nazývají se "Bird watching towers", tedy ptačí pozorovatelny. Zjistila jsem, že jich tu je v okolí několik a lidé na ně chodí s vlastními velkými dalekohledy pozorovat vodní ptáky.

Kris

Finnish Movie Night

Dneska jsem byli na dalším promítání finských filmů. Opět jsme viděli dva a tentokrát oba docela pěkné a zajímavé. Ten první byl natáčen na naší škole, v kampusu a na koleji, kde bydlíme. Bylo docela hezké sledovat ta známá místa ve filmu... Takže kdybyste se někdo chtěl podívat, jak to tady vypadá, tak víme, kde ten film získat ;-).

Ten druhý byl trochu zvláštní. Všichni herci v něm mluvili hodně spisovně a rozhovory byly jako z učebnice. Ale na druhou stranu jsme měli občas šanci pochytit nějaké to finské slovíčko.

P.S. Ten obrázek je jen screenshot takže se ho nesnažte rozhejbat ;-)

Jarní procházka

Už několik dní je tu nádherné počasí, svítí sluníčko a tajou poslední zbytky sněhu. To nás zlákalo k malé procházce. Vyrazili jsme podél moře a obešli celý poloostrov.

Pěšina nás vedla skrz jehličnaté lesíky a březové háje. Po cestě jsem viděli několik ohnišť a míst s vyhlídkou na moře. Viděli jsme postávat lidi u břehu a jen tak koukat na moře.

Nakonec jsme dorazili k velké dřevěné vyhlídce nebo spíš plošině, na které stáli lidé s velkými dalekohledy na stojanech, pozorující vodní ptáky. Zdálo se nám to neuvěřitelné. To ticho a klid. Na zpáteční cestě jsme potkali ještě několik dalších lidí nesoucích dalekohled a mířících na rozhlednu.

Protože procházka byla neplánovaná, neměli jsme s sebou foťák. Budeme si jí proto muset ještě někdy zopakova, abychom vás mohli informovat i obrazem. Přikládám alespoň mapku...



Kris

Vaříme si kotikalja - domácí pivo

Kotikalja by se dalo přeložit jako domácí pivo. Občas ho dělají v menze a zejména Tomovi moc chutná. Já si na jeho chuť teprve zvykám ;-). Je trochu zvláštní - černé, docela sladké a hodně aromatické.

V obchodě se dá koupit v takové krabičce, ve které je pytlíček s aroma a pytlíček s kvasnicema. Společně s cukrem se to zamíchá v teplé vodě a nechá do druhého dne kvasit.

Včera večer se Tom pustil do "vaření" a tak je teď náš jediný hrnec plný jakési bublající černé tekutiny a po celé kuchyni jsou cítit kvasnice :-). Jsme oba zvědaví, jak tenhle experiment dopadne.

Aktualizace: Tak právě jsme ochutnali a povedlo se. Mě chutná víc než to v menze ;-)

Kris

Pro úplnost

Jen tak pro úplnost, co jsme dělali v sobotu. Já jsem si byla jako obvykle zaplavat v bazénu (snažím se tak trochu sportovat) ;-). Tom jel tentokrát se mnou a zašel se podívat do Tapioly. Objevil tam moc pěknou kabelku se Snoopym. No a tak mám další růžovoučkou věcičku do šatníku :-D.

Kris

Finské kulinářské speciality

Včera jsem byla na "Finnish Cooking course" - kurzu vaření finského jídla. Sešlo se asi dvanáct zahraničních studentů a dva finští organizátoři. Ti přinesli recepty, podle kterých jsme společnými silami připravili večeři.

První chod byla krémová lososová polévka. K polévce jsme upekli typické finské pečivo plněné rýží (to jsme nepřipravovali, bylo koupené zmražené) s vajíčkovou pomazánkou. Jako moučník jsme pekli sladké šneky s cukrem a skořicí - ty se nám bohužel spálily, ale uvnitř byly dobré, tak se nakonec snědly :-). A na úplný závěr jsme měli tvarohový krém smíchaný se šlehačkou a jahodami.

Všechno bylo moc dobré a všem chutnalo. Akce se z plánovaných 3 hodin protáhla na 4 a zkončila tak, aby ti, co nebydlí v kampusu, stihli autobus domů. Mimochodem většina erasmus studentů nebydlí v kampusu, ale v úplně jiném regionu a dojíždí autobusem.

Fotky z akce tady.

Kris

Jak počítač udělal BUM

To se mi zase jednou něco povedlo. Mám takovou zvláštní vlastnost. Čas od času vyhazuju pojistky nebo jinak ničím elektrická zařízení. Tentokrát se mi ale povedl obzvášť dobrý kousek.

Jsme v počítačové studovně. Píšu na icq a najednou se ozve rána, v počítači se zableskne a obrazovka ztmavne... Asi se zničil zdroj. Ale aby toho nebylo málo, tak "umřely" i všechny ostatní počítače v naší řadě napojené na stejnou zásuvku :-D . Naštěstí byly jen tři.

Kris

Letiště, zásilka, Číňan a hádanka nakonec

Dnes jsme zajeli na letiště, kde jsme měli sraz s Tomovým bráchou. Předal nám pár balíčků poslaných z domova a honem honem sehnat autopůjčovnu a vyrazit dál na sever, kde ho čekala obchodní schůzka.

Zajímavé je, že našeho čínského spolubydlícího potkáváme vždy na nečekaných místech. Tentokrát jsme se s ním potkali právě na letišti!!! A dokonce si s námi povídal, zatímco čekal na autobus. Něco neuvěřitelného.

Z letiště jsme jeli přes centrum Helsinek. A tam jsme uviděli jednu skvělou zimní atrakci. Určitě se na ní vydáme. Zajímá vás, co to bylo? Zkuste hádat...

Kris

Noční procházka po zasněženém kampusu

Když jsme se včera kolem půlnoci podívali ven z okna, zjistili jsme, že za večer napadl krásný čerstvý sníh. Kampus vypadal nádherně. Přímo vybízel k procházce. Sníh, romanticky osvětlené cestičky, klid a čerstvý vzduch. Neodolali jsme. Byli jsme u moře na sněhem pokrytém molu, koulovali se, vylezli na střechu Rantasauny (je téměř v úrovni cesty, takže jsem to zvládla i já ;-) ) a snažili se trefit sněhovou koulí do jednoho z rozsvícených oken naší koleje.

Bylo to pěkné, ale krátké. Jak tak koukám z okna teď, tak sníh pomalu ale jistě taje. Z původních 10 cm už zbývá sotva centimetr.

Kris

Sauna i pro kojence a Finové si povídají

Dneska jsem si šla zaplavat do bazénu v Tapiole. A čekalo mě jedno překvapení za druhým.

Nejdřív mě šokoval jakýsi Finský student, který se mě na autobusové zastávce zeptal, kolik je hodin. To by samo o sobě nebylo tak neuvěřitelné jako fakt, že v rozhovoru nesměle pokračoval a v autobuse si přisedl na společnou čtyřsedačku (sice jen na krajíček diagonálně proti mě a nohy pěkně do uličky, ale i to se počítá). Říkal, že tady v Helsinkách každý druhý rozhovor vede v angličtině a že dokonce i ve firmách, kde jsou zaměstnaní převážně Finové, se mluví anglicky. Ale tam kde bydlí on (200km na sever), tam se prý mluví jen Finsky. To s tou angličtinou můžu potvrdit. Na naší škole je asi třetina cizinců (studenti i vyučující) a některé předměty jsou jen v angličtině.

V bazénu nic neobvyklého. Dráhy byly rozděleny jako obvykle - nic, čubička, kondiční plavání, rychlé plavání, výuka. Mimochodem tohle by se taky mělo zavést v Čechách. Rozdělit dráhy podle rychlosti plavání je výborný nápad.

Ale zato v sauně. Na to, že tam chodí maminky s malými dětmi, jsem si už zvykla. Ale tentokrát tam byla jedna s kojencem, kterého začala v sauně dokonce kojit! To už je teda něco.

Konverzacím bylo dneska opravdu přáno. Ten rozhovor v autobuse cestou do bazénu byl jen začátek. V bublinkách se se mnou začala bavit jedna Finka. Dozvěděla jsem se, že bazén byl vloni zavřený a v rekonstrukci. Ještě že jsme sem jeli až letos.

Aby toho nebylo málo, tak i v šatně se mnou začaly mluvit dvě Finky. O tom, že v pátek večer je v bazénu docela volno (což jsem si taky všimla), o vlasech a o sušence, kterou rozdávali, ale kterou jsem nedostala :-(.

Takže kdybych měla soudit podle dneška, tak řeknu, že Finové jsou velmi komunikativní národ.

Kris