Model Sluneční soustavy

V okolí kampusu se nachází jeden velmi zajímavý projekt - model Sluneční soustavy v měřítku 1 : 1 000 000 000. Jednotlivé modely planet a Slunce jsou rozmístěné po okolí tak, aby jejich velikost i vzdálenost od Slunce odpovídala rozměrům ve vesmíru. Model Slunce má průměr 140 cm a je umístěn ve výšce 50m nad mořem. Nejmenší planeta Merkur má pouhých 4,9mm. Model se rozprostírá na ploše několika km čtverečních.

Jako první jsme zcela náhodou objevili model planety Uran v přírodní rezervaci Laajalahti. Poté jsme na ostrově Lehtisaari našli model Neptunu.

Nakonec jsme se vydali hledat také model Slunce a planety Merkur, Venuše, Země a Mars. Tyto planety jsou blízko u sebe, ale ve větší vzdálenosti od kampusu. Největší planety Jupiter a Saturn jsme bohužel neviděli.

Fotky jsou tady.

Fotky z Laponska

S opravdu velkým zpožděním dodávám fotky z obou výletů do Laponska.

Ten první jsme absolvovali s Frantou, Hráňou a Michalem. Přijeli za námi autem. Po prohlídce Helsinek a okolí jsme vyrazili na sever. Navštívili jsme národní park Urho Kekkonen, ležící 300 km za severním polárním kruhem. Přespávali jsme v chatkách, které jsou stále otevřené a kdokoliv jde okolo jich může využít.
Na chatkách jsou k dispozici parádní sekyrky, nařezané dříví, plynové vařiče s plynovými bombami, trocha nádobí, hasicí přístroje a další vybavení, které by v čechách nevydrželo ani jednu sezónu :-(. Vodu na pití jsme brali z potoka nebo ji získávali táním sněhu.

Úžasný bylo, že bylo téměř pořád světlo (v noci se jen trochu zešeřilo), a tak jsme mohli klidně udělat výpravu na kopec ve dvě v noci :-).

Samozřejmě jsme také nemohli vynechat turistickou atrakci Laponska - vesnici Santa Clause, která leží přímo na polárním kruhu.

Přestože byla polovina května, tak nás překvapily teploty kolem nuly a sníh.

Nazpátek jsme se vraceli přes Švédsko.

Ve Stockholmu jsme se potkali s Týny rodiči, kteří sem přiletěli o den dřív. Kluci pokračovali do Čech a my se vrátili s rodiči trajektem do Helsinek. Po opětovné prohlídce Helsinek a kampusu jsme zamířili podruhé do Laponska.

Tentokrát jsme jeli vlakem do Rovaniemi. Byl to pro nás docela zážitek, protože jsem cestovali v lůžkovém voze. Měli jsme kabinku s palandou. Bylo tam dokonce i povlečení a malé umyvadlo.

V Rovaniemi jsme si půjčili auto. Po nezbytné zastávce v Santa Klaus vesničce a focení na značce polárního kruhu jsme se vydali na pronajatou chatičku v lese u jezera.

S úspěchem jsme našli klíčky schované na okně. Následovaly dva výlety do největšího finského národního parku Oulanka a na zpáteční cestě do Rovaniemi jsme prošli ještě krátký okruh Luontopolku.


V Rovaniemi jsme vhodili klíčky od auta do malé schránky ve dveřích (mimochodem klíčky by bylo možné bez problému vyšťourat...) a vyrazili zpátky vlakem do Helsinek. Narozdíl od minulé výpravy před týdnem bylo tentokrát sluníčko, pouze zbytky sněhu a nádherných 15°C.

Při obou návštěvách Laponska jsem potkávali u silnice sobi. Jsou to polodomácí zvířata, která se pěstují pro maso. Jsou ochočená a proto se příliš nebojí lidí ani aut. Nejednou jsme je potkali na silnici a museli zastavit a počkat, až pomalu odkráčí na stranu. Samozřejmě jsme toho vždycky využili pro focení.

Za zmínku stojí také silnice. Jsou široké, upravené a přitom téměř bez provozu. Řídit po takovéto komunikaci je zážitek sám o sobě.

Fotky z prvního výletu do Laponska najdete tady.

Fotky z druhého výletu do Laponska najdete tady.

Poznámka: V Santa Klaus vesničce jsem se dozvěděli jednu zajímavost. Polární kruh ve skutečnosti není v místě, kde je ve vesničce nakreslen. Jednak v době, kdy se vesnička stavěla, nebyla měření pomocí GPS tak přesná, ale hlavní důvod je jinde. Severní polární kruh mění během let svoji polohu až o několik kilometrů! Takže Santa Klaus vesnička je opravdu jen turistická atrakce ;-)

O prvních dojmech po návratu a cestování po Laponsku

Nestíháme, takže jen stručně:

Jsme zpátky v Čechách. První dojmy: Praha je nádherná. Je tu teplo, příjemný ruch a v noci tma! K jídlu vepřo knedlo zélo a dobrej chleba. Doma televize a z rádia zní čeština. Hospoda se zahrádkou na každém rohu, placené parkování a nový Lidl 500 m od baráku. Na ulici staré tramvaje s milým cinkáním. Metro jezdí do Letňan. Ve škole je narváno a všude se zjevují staří známí. Lidé se dívají do očí a jsou nezvykle usměvaví - možná je to tím pěkným počasím.

Poslední dva týdny v květnu byly ve znamení cestování po Finsku. Byli jsme v Laponsku a navštívili dva největší národní parky. Viděli jsme soby, polární lišky, koroptve a zajíce. Byli jsme 300 km za polárním kruhem, zažili jsme sníh i krásné jaro a bílé noci. Spali jsme na sněhu ve stanu v letních spacácích, přespávali ve volně přístupných chatkách, strávili pár dní v příjemném srubu u jezera. Chodili jsme v sobích stopách, bořili se po kolena do sněhu a udili se v chatce postavené na principu týpý. Zuby jsme si čistili v potoce a pili roztátý sníh. V kadiboudách jsme místo airwicku používali březovou kůru. Koupali jsme se v potoce, když se pod náma probořil sníh nebo když jsme sklouzli z úzký lávky. Lezli jsme po skalách a pozorovali, jak se o ně voda rozbíjí. A spoustu, spoustu, dalšího.

Až najdeme chvilku, tak napíšeme víc. Taky se můžete těšit na spoustu fotek. Pobyt v Helsinkách už máme za sebou, ale tenhle blog stále žije a určitě ještě přibyde pár článků. Jsme plni dojů (pozitivních i negativních), takže psaní rozhodně není u konce.

Skanzen na ostrově Seurasaari

Jelikož už za několik dní pojedeme do Laponského národního parku, řekli jsme si, že bychom měli trochu protáhnout nohy, aby to pak nebyl takový šok. Vydali jsme se proto na ostrov Seurasaari vzdálený asi 6 km od kampusu.

Cesta byla příjemná, přestože vedla podél silnice. Museli jsme přejít přes ostrovy Lehtisaari a Granö a zpět na pevninu. Teprve odtud vedl most na ostrov Seurasaari.

Jakmile jsme dorazili k cíli naší cesty, zmocnila se nás únava. Našli jsme si proto pěknou skálu na břehu moře, nasvačili se a lehli si na chvíli k odpočinku. Společnost nám dělala jedna labuť, pár racků, vrána a pavouček. Posilněni a odpočati jsme se vydali na průzkum do nitra ostrova.

Za chvíli jsme objevili první dřevěné domečky skanzenu. Všechny stavby ve skanzenu jsou originály přenesené na tento ostrov z různých částí Finska. Kromě obyčejných chatiček je zde k vidění také velký mlýn, kostel, loděnice, farma a mnohé další zajímavosti.

Zpáteční cestu jsme už absolvovali raději autobusem.


Fotky si můžete prohlídnout tady.

Neptun na ostrově Lehtisaari

Dneska jsem se vydali hledat planetu Neptun. Jestli nevíte o co jde, tak si přečtěte předminulý příspěvek. Našli jsme ji na ostrově Lehtisaari kousek od kampusu.

Na ostrově jsem také objevili místo, kde se hrál paintball a cestou jsme viděli spoustu létacích balónů. Nejhezčí byly ty červené.

Fotky najdete tady.

Villa Elfvik a planeta Uran

Odpoledne jsme se vydali opět do přírodní rezervace Laajalahti a tentokrát došli až k vile Elfvik (cca 3 km od kampusu). Kavárna byla sice kvůli Wappu zavřená, ale i tak se nám tam moc líbilo. Představte si, že ta vila má 5 komínů!

Šli jsme si prohlídnout okolí a kromě betonového mola, dřevěné vyhlídky a ptačí rozhledny jsme narazili na pozoruhodný projekt. Jde o model sluneční soustavy v měřítku 1 : 1 000 000 000. Jednotlivé modely planet a Slunce jsou rozmístěné po okolí tak, aby jejich velikost i vzdálenost od Slunce odpovídala rozměrům ve vesmíru. Model Slunce má průměr 140 cm a je umístěn ve výšce 50m nad mořem. Mělo by být vidět od každé planety. Nejmenší a nejvzdálenější planeta Pluto má průměr pouhé 2 mm a je vzdálená od Slunce asi 6 km. Podle oficiální stránky se ale Pluto ztratilo (údaj z roku 2004). My jsme u vily Elfvik objevili planetu Uran. Tento model je asi nejhezčí, protože je jako jediný umístěný v altánku.



Domů jsme přišli jaksepatří uchození a hladoví, ale procházka stála za to.

Víc informací o modelu sluneční soustavy.
Oficiální stránka přírodní rezervace Laajalahti.

Fotky z Laajalahti

Tak jsem byla znovu v přírodní rezervaci Laajalahti a udělala tam pár fotek. A byla to opět moc pěkná procházka. Nejlepší byl asi 3km dlouhý úsek prkenné cesty - říká se tomu "duckboard trail". Ve Finsku se na tyto duckboardy dá narazit snad ve všech národních parcích. Další zajímavostí jsou ptačí rozhledny, na které chodí Finové pozorovat s vlastními dalekohledy vodní ptáky.

Jinak je teď v kampusu docela živo. Včera jsem viděla utíkat dva zajíce - jednoho honil pes a druhého jsem honila já s foťákem :-D. Oba utekli. Kromě toho přiletěli mořští racci a další vodní ptactvo. A staré známé veverky a sýkorky zimu taky přežily.

Fotky z Laajalahti tady.

Kris

Přírodní rezervace Laajalahti

Včera jsem si šla zase po delší době zaběhat. Tentokrát jsem se rozhodla pro trasu, po které jsme šli minule na procházku. Kousek za rozhlednou z cesty odbočovala stezka vedoucí rákosím kolem moře. Byla postavená z jednoho nebo dvou prken položených vedle sebe, aby bylo možné překonat mokřiny. Neodolala jsem a zvědavě se po ní pustila.

Myslela jsem, že povede jen pár metrů. Ale prkená cesta ne a ne končit. Při chůzi (a občas dokonce i běhu) po prknech se člověk musí soustředit, aby nešlápl vedle. Cesta mi proto rychle utíkala. Byla jsem navíc popoháněná zvědavostí co je za každým dalším ohybem a jestli už bude konec. Proto jsem se dostala docela daleko. Asi po kilometru jsem dorazila k rozcestí a jelikož sluníčko už začínalo být opovážlivě nízko a já nechtěla jít zpátky po tmě, vydala jsem se zpět. Teprve když jsem vstoupila na "normální" cestu, tak jsem zjistila, jak moc jsem unavená.

Domů jsem se doslova doplazila. Ale výlet stál za to. Příště se tam určitě vypravíme s foťákem. Pro tentokrát přikládám jen pár fotek, které jsem našla na netu. Akorát teď je to rákosí celé žluté a všude je víc vody.

Aktualizace: Tak ty slíbený fotky jsou tady.

Ještě drobná poznámka k těm rozhlednám. Nazývají se "Bird watching towers", tedy ptačí pozorovatelny. Zjistila jsem, že jich tu je v okolí několik a lidé na ně chodí s vlastními velkými dalekohledy pozorovat vodní ptáky.

Kris

Jarní procházka

Už několik dní je tu nádherné počasí, svítí sluníčko a tajou poslední zbytky sněhu. To nás zlákalo k malé procházce. Vyrazili jsme podél moře a obešli celý poloostrov.

Pěšina nás vedla skrz jehličnaté lesíky a březové háje. Po cestě jsem viděli několik ohnišť a míst s vyhlídkou na moře. Viděli jsme postávat lidi u břehu a jen tak koukat na moře.

Nakonec jsme dorazili k velké dřevěné vyhlídce nebo spíš plošině, na které stáli lidé s velkými dalekohledy na stojanech, pozorující vodní ptáky. Zdálo se nám to neuvěřitelné. To ticho a klid. Na zpáteční cestě jsme potkali ještě několik dalších lidí nesoucích dalekohled a mířících na rozhlednu.

Protože procházka byla neplánovaná, neměli jsme s sebou foťák. Budeme si jí proto muset ještě někdy zopakova, abychom vás mohli informovat i obrazem. Přikládám alespoň mapku...



Kris

Zpátky v Helsinkách

Tak jsme zase zpátky v Helsinkách. Na blogu se dlouho neobjevilo nic nového, takže vás teď čeká trochu delší článek ;-). Hurá do toho...

Co jsme dělali těch 22 dní v Čechách?

Cesta domů byla docela náročná. Tentokrát jsme to vzali letecky do Berlína a pak busem do Prahy (zatím nejlevnější varianta vůbec). V Berlíně jsme měli pár hodin času, takže jsme si uschovali zavazadla na nádraží a vyrazili na prohlídku města. Jenže byla příšerná zima :-(, určitě o několik stupňů krutější než v Helsinkách. Pokusili jsme se projít vánočně vyzdobený Berlín, ale brzy jsme to vzdali. Raději jsme zašli na kávu do jedné příjemné kavárny. Bohužel zavírala příliš brzy... Zkusili jsme proto znovu pěší procházku. Po pár minutách jsme to vzdali podruhé a rozhodli se pro prohlídku města z výšky doubledeckeru hromadné dopravy. Poslední část čekání na autobus do Prahy jsme strávili v polospánku ve vyhřáté čekárně. Nakonec jsme se dočkali a úspěšně zdolali poslední část cesty.

Po vyrovnání spánkového deficitu a zařízení nejnutnější věcí a nákupů se Tom vydal na cestu domů do Horní Cerekve a já zůstala v Praze. Po následujících několik dní jsme si užívali Vánoční náladu (a samozřejmě i trochu toho Vánočního stresu ;-) ) v rodinném kruhu. V Čechách byla oproti Helsinkám těžká zima. Dokonce několik stupňů pod nulou a na mnohých místech i sníh! Pro nás něco neuvěřitelného.

Silvestr jsme strávili na loděnici na Vysočině. Byl to trochu netradiční, příjemný a opravdu zimní silvestr. Dřevěná chata vytápěná krbem, kousek od lesa. Bruslili jsme na zamrzlém a ve večerních hodinách osvětleném rybníce, kde jsme také o půlnoci bouchli šampaňské a udělali ohňostroj.

Sněhu bylo opravdu hodně, pár dní po silvestru jsme vyrazili i na běžky.

Asi po týdnu sněhových radovánek jsem se vrátila do Prahy, kam za pár dní přijel i Tom a to už jsme pomalu balili na cestu zpět...

Během našeho pobytu jsme samozřejmě nemohli vynechat setkání s přáteli. Tímto bychom chtěli poděkovat všem, kteří si našli čas a sešli se s námi a zároveň se omlouvit těm, na které se nedostalo...

A co nás čekalo po příjezdu do Helsinek? Nic překvapujícího. Teplota kolem nuly, zataženo, přítmí, mokro, déšť a zbytečky sněhu. Sýkorky a veverky si už asi odvykly na pravidelný příjem dobrot, tak je to budeme muset zase naučit...








A jak bude vypadat druhá půlka našeho studijního pobytu na Erasmu v Helsinkých?

Nejprve musíme udělat dvě zkoušky a pak se rovnou vrhneme do třetího kvadrimestru. Ten bude opět velmi náročný. Zapsali jsme si hodně předmětů. Doufáme, že budeme mít volnější poslední kvadrimestr, kdy bude snad lepší počasí a podmínky vhodnější pro cestování. Takže teď asi nějakou dobu nic zajímavého podnikat nebudeme, ale na jaře se máte na co těšit ;-).

Snad jsme napsala vše, co jsem napsat chtěla. Mějte se krásně a važte si toho pěkného zimního období v Čechách. Tady na jihu Finska není o co stát.

Kris

Tallinn

V pondělí jsme byli na výletě v hlavním městě Estonska - v Tallinnu. V sedm ráno (což bylo neuvěřitelně brzy vzhledem k tomu, že obvykle vstáváme kolem jedenácté) jsme se sešli s jedním Čechem, dvěma Slovákama a jedním Rakušákem v Helsinském přístavu. Za hodinu vyplouval náš trajekt.

Chvíli po vyplutí mě a Toma přepadl ukrutný hlad, který byl podpořen vůní snídaně podávané na trajektu. Chvíli jsme váhali, ale nakonec jsme neodolali a zaplatili si obrovskou snídani formou švédských stolů. Čekala nás totiž tří a půl hodinová plavba a na následné hledání hospody v Tallinu bychom už neměli sílu.

Naši spolucestující takto pragmaticky neuvažovali, takže po příjezdu do Tallinnu jsme začali hledat místo, kde by se mohli najíst. Nakonec jsme neodolali lákání sličné děvy oblečené ve středověkém plášti. V historických kostýmech byla i obsluha a restaurace měla velmi příjemnou atmosféru podbarvenou dobovou hudbou. Po jídle jsme konečně mohli s klidem vyrazit po památkách.

Tallinn je město z 12. století, které během své historie patřilo Estonsku, Dánsku, Švédsku, Rusku a po rozpadu Sovětského svazu se stalo hlavním městem Estonské republiky. Ve finštině i v estonštině se jméno Tallinn vysvětluje jako "dánská tvrz" (taani linn), "rolnické město" (talu linn) nebo "město Beránkovo" (Tall-linn).

Z pamětihodností stojí za zmínku pevnost s hradbami dlouhými 2,5 km a vysokými až 16m, které ve své době patřily mezi jedny z nejdelších ve středověké Evropě. Velkou dominantou Tallinnu je ortodoxní katedrála Alexandera Nevskyho postavená v roce 1900. Za zmínku stojí také gotická katedrála Panny Marie a kostel sv. Olafa, jehož věž vysoká 124m se tyčí vysoko nad městem a ze které je údajně krásný výhled na město a přístav.

Historické centrum Tallinnu nás překvapilo svojí malou rozlohou a liduprázdností. Působilo na nás spíše jako maloměsto než jako hlavní město. Procházeli jsme se malebnými uličkami a každou chvíli se před námi objevoval kostel nebo chrám, kterých je ve starém městě kolem jedné desítky. Na závěr jsme si prohlédli město z vyhlídky a spěchali zpět do přístavu a na trajekt.

V bezcelní zóně na trajektu jsme nakoupili piva a další alkoholické nápoje, přesně tak, jak to dělají Finové. Ve Finsku je velmi drahý alkohol, takže ho Finové nakupují na lodích. Nejčastěji kupují piva balená po 24 plechovkách. Velmi vtipný pohled se pak naskýtá při vyloďování, kdy každý druhý pasažér za sebou táhne speciální vozíček naložený několika baleníma piv.

Fotky si můžete prohlédnout zde.

Kris

Ostrov Suomenlinna

V neděli jsme se probudili do překvapivě krásného počasí, a tak jsme spolu s Tomášem a Innou vyrazili na ostrov Suomenlinna.

Hlavní atrakcí ostrova, který leží kousek od centra Helsinek, jsou zbytky vojenské pevnosti z poloviny 18. století. Ve své době byla na ostrově největší vojenská loděnice a přístav světa. Od roku 1991 je pevnost součástí světového dědictví UNESCO.

V renovovaných budovách opevnění a kasáren žije dnes na ostrově cca 850 lidí. Dopravu mezi ostrovem a centrem Helsinek zajišťuje trajekt místní MHD. Tento spoj jsme využili také my a asi po 15 minutové plavbě jsme dorazili do přístavu na ostově. Po celou cestu nás pronásledovalo hejno mořských racků, kteří v letu mistrně chytali kousky chleba.


Přestože svítilo sluníčko, byla na ostrově pekelná zima. Hlavně na ruce, které trpěly na mraze při pořizování fotek.

Fotky si můžete prohlédnout zde.

Více informací o ostrově (v angličtině) je na této stránce.

Kris

Výlet do národního parku Nuuksio

Odpoledne jsme se vydali do národního parku Nuuksio, který leží kousek od Helsinek.

Jeli jsme autobusem. První půlka cesty byla obydlenou oblastí, takže autobus téměř pořád zastavoval. Teprve druhá část vedla méně osídlenou částí regionu. Jak už jsem psala dřív, všechny zastávky jsou na znamení a v autobubuse se ani nehlásí ani nepíší. Ale na dnešní cestě orientaci ztěžovalo ještě to, že zastávky byly na silnici označeny pouze žlutou značkou, ale nebyl uveden jejich název. Takže to, že jsem měla vypsané zastávky mi bylo naprosto k ničemu. Když jsme minuli směrovku do národního parku, tak jsme se rozhodli na nejbližší zastávce vystoupit a vrátit se zpět. Naštěstí to nebylo moc daleko.

Do parku mířilo jedno auto za druhým. Zezačátku byla okolo nás spousta lidí, ale čím více jsme se nořili do lesa, tím méně lidí jsme potkávali. Národní park Nuuksio je plný lesů, jezer a skal. Chodí se po značených cestách. Na vyznačených místech je možné i kempovat nebo dokonce rozdělávat oheň.

Některé cesty vedou po prknech, zřejmě proto, aby se chránil porost a aby bylo možné chodit i přes mokřejší úseky. Prkna skrývají ale jednu velkou zradu - velmi kloužou :-). Na stromech jsou všude lišejníky.

Les má trochu jiný charakter než lesy v Čechách. Je divočejší. Procházka po lese je prakticky možná jen po cestách, mimo ně jsou často vidět popadané stromy nebo špatně přístupné skály.

Přestože je značení cest velmi dobré, podařilo se nám dvakrát ztratit značku. Ale vždy se stačilo kousek vrátit a cesta byla objevena. Dokonce jsme se trefili i na správnou autobusouvou zastávku. Jelikož ale autobus jel až za půl hodiny, rozhodli jsme se jít kus pěšky. Po cestě jsme si všimli, že silnice není pokryta asfaltem, ale je tvořená z udusané hlíny. Zřejmě proto, že vedla národním parkem. Do autobusu jsme nastupovali už za tmy a domů dorazili asi za dvě hodiny.

Fotky z parku jsou tady.

Kris

Výlet po okolí

Odpoledne vysvitlo sluníčko, tak jsme vyrazili na procházku po okolí. Nezapomněli jsme na foťák, takže fotky si můžete prohlídnout na našem webovém albu. Cílem byl komplex moderních budov Nokie. Když jsme k nim dorazili, tak jsme se rozhodli, že půjdeme dál po cyklostezce podél silnice vedoucí do Helsinek.

Narazili jsme na velmi pěkný přístav, který spolu se zapadajícím sluncem přímo vybízel k focení. Pak nás ale přemohl hlad a donutil nás ke zpáteční cestě.

Kris

Podzim v Helsinkách

Více podzimních fotek najdete tady.

MHD - trochu jiné zvyky

Pro většinu lidí je tu velkým překvapením místní MHD a meziměstská autobusová doprava. VŠECHNY zastávky jsou na znamení. Autobus si nejprve musíme zastavit mávnutím a když chceme vystupovat, tak musíme zase cinknout na řidiče. To by samo o sobě nebyl takový problém, kdyby člověk mohl podle něčeho zjistit, kde je. Zastávky se totiž nehlásí ani nikde nepíšou. Ani na mapě MHD nejsou uvedena jejich jména. Takže asi nejlepší je mít vytištěný seznam stanic z netu a neustále se koukat z okénka, jak zastávky právě v plné rychlosti míjíme... Je to někdy docela napínavé.

Kristýnka

První návštěva Helsinek

Po odjezdu trajektu jsem zůstala v Helsinkách a trochu si je prošla, prohlídla a udělala pár fotek.

Helsinki působí jako klidné město. Žádné tlačenice mezi turisty, žádné ucpané silnice nebo velký provoz. Město je plné stromů, parků, vodních ploch a moderní architektury. Moderní architektura v Helsinkách ale neznamená žádné vysoké mrakodrapy. Všude je dost prostoru a člověk se ve městě cítí dobře. Centrum není nijak rozlehlé a dá se projít pěšky.

Z pamětihodností jsem viděla Uspenskou katedrálu. Je to pravoslavný kostel, který se svou "cizí" architekturou velmi vymyká z okolní zástavby. Dále jsem se na chvíli zastavila na Senátním náměstí s Dómem, velkou dominantou Helsinek.

Helsinki leží na pobřeží a centrum je celé obklopené mořem. Byla jsem se podívat v přístavu a na písečné pláži. Na koupání je už sice zima, ale pláž nebyla úplně opuštěná. Byly na ní skupinky studentů, které se sem přišly bavit.

Z pláže vede cestička kolem pobřeží vhodná pro jogging, cyklistiku, nordic walking nebo jen obyčejné procházky. Tato cesta vede také kolem místního hřbitova. Hřbitov je v Helsinkách naprosto jedinečný. Široké upravené písečné cestičky, spousta vysokých stromů a neuvěřitelný klid.

V Helsinkách je možné potkat zajímavou směsici lidí. Na jedné straně lidé ve společensých šatech mířící na koncert nebo postávající před klubem, na druhé straně vyznavači metalu scházející se v parcích.

Dopravu zajištují autobusy, tramvaje a metro. Do okolních měst jezdí dálkové autobusy. Helsinki v západní části téměř srostly s druhým největším finským městem Espoo. Náš kampus leží v Otaniemi, což je oblast, která patří právě k tomuto městu. Proto pro spojení z Kampusu do Helsinek potřebujeme autobusovou dopravu přes dva regiony. Otaniemi spojují s Helsinkama 4 autobusy a cesta do centra trvá cca 20 minut. Lístek za 1,60€ (studentská cena za spojení v rámci dvou měst) platí hodinu a dá se použít i na tramvaje a metro.

Fotky z Helsinek

Další informace o Helsinkách napíšu zase příště...

Kristýnka

Tom odjíždí do Prahy

Tom dnes odjíždí na státnice do Prahy. Má koupenou letenku ze Stockholmu, kam jede trajektem. Tentokrát s jinou společností, která je sice levnější, ale taky o dost horší. Kajuty jsou menší, bez sprchy a na palubě nejsou žádné zábavné akce. Jen pár opilců, kteří nakupovali v duty free. Loď je taky menší, takže se více houpe. Prostě tentokrát nic moc.

Když jsme jeli na začátku září do Helsinek, tak v ceně autobusové jízdenky byl i trajekt se snídaní, který vycházel velmi levně. Ale samostatná koupě lístku na trajekt s kabinou přišla docela draho.

Fotky z odjezdu

A teď trocha profesní deformace: Telefonovali jsme si, když byl Tom víc než 35km od pobřeží, tedy víc, než dovoluje maximální hodnota "Time Advance" v GSM síti. A spojení nespadlo :-).

Kristýnka

Cesta na sever

A je to tady. Jedeme na erasmus do Helsinek. Pro všechny, koho zajímá, co tu děláme a jak se máme, budeme psát tenhle blog.

První zážitky máme už z cesty do Helsinek. Rozhodli jsme se cestovat autobusem z Prahy do Stockholmu a odtud trajektem do Helsinek. Cesta je to sice o dost delší než letadlem, ale má svá kouzla a nemalé výhody. Hlavní výhodou je neomezená váha zavazadel, což bylo vzhledem ke stěhování na 8 měsíců docela důležité kritérium, podle kterého jsme vybírali způsob dopravy. Další velkou výhodou je nížší cena. Ale hlavně jsme zažili noční plavbu luxusním trajektem.

Na trajektu byla zajímavá směsice lidí. Byli tu cestovatelé jako my s velkými kufry (aly ty naše byly stejně největší), mládež, která se jela bavit na diskotéku a lidé ve společenských šatech.

Večer jsem byla na svém prvním karaoke v životě. Nejvíc mě zaujala jedna malá slečna. Suveréně si stoupla na pódium a začala zpívat. Ale nebyla to žádná písnička "skákal pes přes oves". Byl to pořádný rockový nářez. Později vystřídala karaoke diskotéka.

V noci jsme se dostali dál od pobřeží. Když jsme vyšli na palubu, překvapil nás silný vítr. Klukům se po krátkém boji podařilo dostat na záď. Byla docela legrace pozorova dívky v šatech a v podpadcích, jak bojují s větrem.

Po cestě autobusem jsem byli trochu unavení, tak jsme zalezli do kajuty a šli spát. Naše kajuty byly ty nejlevnější, takže byli pod čárou ponoru a bez oken. Bylo trochu strašidelné poslouchat, jak loď vrže a čas od času něco kovového silně naráží do trupu. Pohupování na vlnách nás ale naštěsí brzo uspalo. Ráno jsme se probudili krásně svěží a cestu trajektem jsem zakončili obrovskou snídaní.

V přístavu si nás vyzvedli místní studenti a doprovodili nás do kampusu a do našich pokojů. Helsinki nás přivítaly jemným deštěm...

Fotky z trajektu

Kristýnka