Veverka sebevrah

Už jsme dlouho nanapsali nic o našich zvířátkách. Pravidelně se nám na balkoně prohání několik veverek a shání něco dobrého na zub. Jsou na sebe docela nemilosrdné a když se v jednu chvíli sejdou na balkoně dvě, tak se začnou honit a bojují o území.

Kvůli jejich agresivitě jsme museli dokonce přesunout krmítko pro sýkorky (teda spíš misku) na druhý balkon. Veverky totiž vždycky sýkorkám všechno snědly. Mysleli jsme si, že tam budou mít ptáčkové klid. Nevede tam totiž žádná větev, ze které by veverky mohly na balkon přeskočit.

O to větší bylo naše překvapení, když jsme tam uviděli - hádejte koho... veverku, jak si úplně vklidu pochutnává na slunečnicových semínkách určených pro sýkorky. Zajímalo nás, kudy se na balkon dostala. Stačil prudší pohyb a veverka ukázala, jak je šikovná. Lezla střemhlav dolů po cihlové zdi vždy s mezipřestávkou na balkoně o patro níž.

Jenže dneska se stala ještě neuvěřitelnější věc. Veverka byla opět u krmítka pro sýkorky. Tom vešel na balkon, aby ji odehnal. Myslel, že zase poleze po zdi dolů. Ale ona se asi lekla, rozeběhla se a skočila dolů. Připomínám, že bydlíme opravdu vysoko - v pátém patře. Ve vzduchu se roztáhla a letěla a letěla a letěla. Pak se ozvala rána. To jak dopadla na silnici...

Nebojte. Veverka to kupodivu přežila, okamžitě se rozeběhla a vylezla na nejbližší strom.

Kris