Wappu

Wappu je jeden z největších a asi i nejoblíbenějších svátků ve Finsku. Několik dní před prvním májem lidé vycházejí do ulic a do parků a slaví příchod jara. Studenti grilují a popíjí po celém kampusu i v Helsinských parcích. Každý den jsou pořádány párty, večírky a sauny.

Je to svátek především studentů, kteří v těchto dnech chodí oblečení v tzv. overalech. Overaly vypadají trochu jako montérky. Jsou červené, modré, bíle, černé i růžové. Každá fakulta má totiž svojí barvu. Na tyto studentské "uniformy" se přišívají nášivky koupené na večírcích pořádaných během roku. V teplém období se vrchní část obleku sroluje k pasu, aby nebylo takové horko.

30.5. svátek vrcholí. Pokud si to prváci zaslouží (sběrem bodů za návštěvy večírků, školního muzea a pod.), dostanou čepičku, kterou si smějí poprvé nasadit 1.5. Činí tak obvykle hned po půlnoci a slaví do rána. Nejen tito prváci, ale i studenti vyšších ročníků a absolventi včetně babiček si prvního máje nasadí tuto krásnou bílou čepičku.

Takže Hyvä Wappua aneb pěkný první máj.

Pár fotek z kampusu si můžete prohlídnout tady

Na střeše

Vypadá to jako piknik, ale není to piknik. Co to je? Finové si na střeše našívají na své overaly (takové ty školní uniformy) nášivky, pořízené nejspíš na nějaké párty.

Článek o studentech a overalech tady.

Ukradli nám moře :-(

No vážně! Byli jsme v Rantasauně a když jsme chtěli skočit z mola do moře a zchladit svá rozpálená těla, tak se to stalo....

...místo vody po prsa, jako nedávno, tam bylo sotva po kotníky!!! Nevíte někdo, kam se mohla ta voda ztratit?

A ještě k tomu to pěkný rákosí je celý polámaný, leží na zemi a už vůbec není tak hezký :-(

Ti Finové jsou vážně divní...

Přírodní rezervace Laajalahti

Včera jsem si šla zase po delší době zaběhat. Tentokrát jsem se rozhodla pro trasu, po které jsme šli minule na procházku. Kousek za rozhlednou z cesty odbočovala stezka vedoucí rákosím kolem moře. Byla postavená z jednoho nebo dvou prken položených vedle sebe, aby bylo možné překonat mokřiny. Neodolala jsem a zvědavě se po ní pustila.

Myslela jsem, že povede jen pár metrů. Ale prkená cesta ne a ne končit. Při chůzi (a občas dokonce i běhu) po prknech se člověk musí soustředit, aby nešlápl vedle. Cesta mi proto rychle utíkala. Byla jsem navíc popoháněná zvědavostí co je za každým dalším ohybem a jestli už bude konec. Proto jsem se dostala docela daleko. Asi po kilometru jsem dorazila k rozcestí a jelikož sluníčko už začínalo být opovážlivě nízko a já nechtěla jít zpátky po tmě, vydala jsem se zpět. Teprve když jsem vstoupila na "normální" cestu, tak jsem zjistila, jak moc jsem unavená.

Domů jsem se doslova doplazila. Ale výlet stál za to. Příště se tam určitě vypravíme s foťákem. Pro tentokrát přikládám jen pár fotek, které jsem našla na netu. Akorát teď je to rákosí celé žluté a všude je víc vody.

Aktualizace: Tak ty slíbený fotky jsou tady.

Ještě drobná poznámka k těm rozhlednám. Nazývají se "Bird watching towers", tedy ptačí pozorovatelny. Zjistila jsem, že jich tu je v okolí několik a lidé na ně chodí s vlastními velkými dalekohledy pozorovat vodní ptáky.

Kris

Vaříme si kotikalja - domácí pivo

Kotikalja by se dalo přeložit jako domácí pivo. Občas ho dělají v menze a zejména Tomovi moc chutná. Já si na jeho chuť teprve zvykám ;-). Je trochu zvláštní - černé, docela sladké a hodně aromatické.

V obchodě se dá koupit v takové krabičce, ve které je pytlíček s aroma a pytlíček s kvasnicema. Společně s cukrem se to zamíchá v teplé vodě a nechá do druhého dne kvasit.

Včera večer se Tom pustil do "vaření" a tak je teď náš jediný hrnec plný jakési bublající černé tekutiny a po celé kuchyni jsou cítit kvasnice :-). Jsme oba zvědaví, jak tenhle experiment dopadne.

Aktualizace: Tak právě jsme ochutnali a povedlo se. Mě chutná víc než to v menze ;-)

Kris

Finské kulinářské speciality

Včera jsem byla na "Finnish Cooking course" - kurzu vaření finského jídla. Sešlo se asi dvanáct zahraničních studentů a dva finští organizátoři. Ti přinesli recepty, podle kterých jsme společnými silami připravili večeři.

První chod byla krémová lososová polévka. K polévce jsme upekli typické finské pečivo plněné rýží (to jsme nepřipravovali, bylo koupené zmražené) s vajíčkovou pomazánkou. Jako moučník jsme pekli sladké šneky s cukrem a skořicí - ty se nám bohužel spálily, ale uvnitř byly dobré, tak se nakonec snědly :-). A na úplný závěr jsme měli tvarohový krém smíchaný se šlehačkou a jahodami.

Všechno bylo moc dobré a všem chutnalo. Akce se z plánovaných 3 hodin protáhla na 4 a zkončila tak, aby ti, co nebydlí v kampusu, stihli autobus domů. Mimochodem většina erasmus studentů nebydlí v kampusu, ale v úplně jiném regionu a dojíždí autobusem.

Fotky z akce tady.

Kris

Valentýnské bruslení

Ystävänpaiva, den přátel. Tak se finsky nazývá svátek sv. Valentýna. Je to nejen svátek všech zamilovaných, ale také oslava přátelství.

Jak jsme ho oslavili my? Vydali jsme se na stadion Kallio do Helsinek. Je to fotbalový stadion, který se v zimě promění na obrovské kluziště. Na Valentýna byl vstup zdarma, a tak jsme si vyrazili zabruslit.

Od šesti byly pořádané valentýnské soutěže a hry. Když jsme dorazili my (po sedmé hodině), tak už pomalu končily. Ve Finsku holt nic není příliš okázalé. Ani Vánoční výzdoba, ani silvestr, ani Valentýn. Ale nám to nevadilo, užili jsme si to i tak. Půjčili jsme si "úžasné" tupé brusle a vydali se na led. Led byl parádní, plocha obrovská a relativně málo lidí. Takže žádný strach ze srážky ani žádná organizovaná změna směru jak bývá na kluzištích v Čechách.

Byla docela legrace pozorovat některé zahraniční studenty, kteří stáli na bruslích poprvé :-). Na těch tupých z půjčovny se nemohli udržet a pro stabilitu využívali různých pomůcek jako třeba bedničku tlačenou před sebou.

Na netu jsem našla fotku stadionu jen z léta, tak budete muset zapojit trochu fantazie a místo trávníku si představit led, po okrajích stánky s klobásami (které Finové jen tak mimochodem jedí bez chleba!) a stánek s DJ pouštějícím hudbu.

A kam zajdeme příště? Míst, kde se dá v Helsinkách bruslit, je celá řada. Často jsou to venkovní přírodní nebo umělá kluziště. A když je mráz, tak se bruslí i na moři. Nám se momentálně nejvíc líbí ledová plocha přímo v centru Helsinek. Je sice menší, ale zato v moc pěkném prostředí.

No a příští rok zajedem třeba do Vídně ;-). Tam je to stejně nejhezčí, viď Dane...

Sauna i pro kojence a Finové si povídají

Dneska jsem si šla zaplavat do bazénu v Tapiole. A čekalo mě jedno překvapení za druhým.

Nejdřív mě šokoval jakýsi Finský student, který se mě na autobusové zastávce zeptal, kolik je hodin. To by samo o sobě nebylo tak neuvěřitelné jako fakt, že v rozhovoru nesměle pokračoval a v autobuse si přisedl na společnou čtyřsedačku (sice jen na krajíček diagonálně proti mě a nohy pěkně do uličky, ale i to se počítá). Říkal, že tady v Helsinkách každý druhý rozhovor vede v angličtině a že dokonce i ve firmách, kde jsou zaměstnaní převážně Finové, se mluví anglicky. Ale tam kde bydlí on (200km na sever), tam se prý mluví jen Finsky. To s tou angličtinou můžu potvrdit. Na naší škole je asi třetina cizinců (studenti i vyučující) a některé předměty jsou jen v angličtině.

V bazénu nic neobvyklého. Dráhy byly rozděleny jako obvykle - nic, čubička, kondiční plavání, rychlé plavání, výuka. Mimochodem tohle by se taky mělo zavést v Čechách. Rozdělit dráhy podle rychlosti plavání je výborný nápad.

Ale zato v sauně. Na to, že tam chodí maminky s malými dětmi, jsem si už zvykla. Ale tentokrát tam byla jedna s kojencem, kterého začala v sauně dokonce kojit! To už je teda něco.

Konverzacím bylo dneska opravdu přáno. Ten rozhovor v autobuse cestou do bazénu byl jen začátek. V bublinkách se se mnou začala bavit jedna Finka. Dozvěděla jsem se, že bazén byl vloni zavřený a v rekonstrukci. Ještě že jsme sem jeli až letos.

Aby toho nebylo málo, tak i v šatně se mnou začaly mluvit dvě Finky. O tom, že v pátek večer je v bazénu docela volno (což jsem si taky všimla), o vlasech a o sušence, kterou rozdávali, ale kterou jsem nedostala :-(.

Takže kdybych měla soudit podle dneška, tak řeknu, že Finové jsou velmi komunikativní národ.

Kris

Rantasauna

Dneska jsme byli v Rantasauně. Horká finská sauna, pivko a ledové moře. Byla to opět velká událost.

A jak vypadá takový typický rozhovor?

Seznamování:

Rozhovor s Finem:
"Hi, where are you from?"
"Czech Republic."
očička se rozsvítí: "Realy?! I love czech beer."
...

Rozhovor s Čechem/Slovákem:
"Hi, where are you from?"
"Czech Republic."
očička se rozsvítí: "Jeee, my jsme z Prahy, odkud ty?"
...

Rozhovor s Mexičanem:
"Hi, where are you from?"
"Czech Republic."
očička se rozsvítí: "Ahoj. I'm from Mechiko."
...

Nebo variace na téma:

"Have you been in the sea?"
"Not yet."
"It's great! You must try it! It's sooo cold!"
...

Kris

Pár vtipů o Finech

Dva Finové se ztratí uprostřed lesů, jdou několik hodin, až jeden z nich praví: "Vypadá to, že jsme ztratili cestu." Jdou dalších několik hodin mlčky, až ten druhý řekne:"Mohl bys držet klapačku? Takhle tu cestu nikdy nenajdeme."

Jaký je rozdíl mezi Finem introvertem a Finem extrovertem?
Když se s tebou baví, introvert se dívá na špičky svých bot. Extrovert se dívá na špičky těch tvých.

Slyšeli jste o tom velkém neštěstí na jezeře Inari? Aku a Jari tam šli v zimě lovit ryby. Aku měl s sebou láhev vodky, jak tak seděli, dostal na ni chuť, tak se ptá Jariho: "Nedáš si vodku?" Ale Jari měl čepici přes uši a neslyšel ho, tak Aku vypil celou láhev sám. Takové strašné neštěstí se stalo Jarimu na jezeře Inari!

Oni jsou opravdu málomluvní a uzavření (pokud zrovna nepopíjí alkoholické nápoje).

Loituma

Tak tahle písnička od finské folkové skupiny Loituma se stala loni obrovským hitem nejen ve Finsku (její remake se proslavil i u nás):



Text v originále a jeho anglický překlad najdete třeba zde.

Oběd při svíčkách

Dnes nás čekalo milé překvapení na obědě. Na každém stole byla zapálená modrá a bílá svíčka a protože venku už bylo šero, vytvořila se v menze příjemná atmosféra. A proč ty svíčky v narodních barvách Finska? Protože tento týden Finsko oslavuje 90 let od vyhlášení nezávislosti.

Koupání v zamrzlém moři

Máme za sebou další typicky finský zážitek. Dnes byla erasmus party v Rantasauně. Je to největší sauna v kampusu a má i přístup k moři. Jelikož je už několik dní pod nulou, tak se na moři vytvořila asi centimetrová vrstva měkkého ledu. Ze sauny jsme pěkně prohřátí vyběhli ven, přeběhli molo a ponořili se do ledové vody. Byla tak ledová, že jsme v ní dokázali zůstat sotva pár vteřin a okamžitě vylézali zpět na molo. Jakmile jsme byli opět na souši, rozlilo se po těle nádherné teplo, ačkoliv bylo venku kolem nuly. Příjemný pocit tepla přetrvával ještě dlouho po konci saunování.

Kris

Pendreková zmrzlina

Jak už jsme psala, ve Finsku je velmi oblíbený pendrek (lékořice). Prodává se tu nepřeberné množství pendrekových sladkosí, bonbónů, čokolád, likérů a také zmrzlina... Dnes jsem si dodala odvahy a koupila si tuto černou pochoutku. A nelitovala jsem. Zmrzlina byla dobrá, sladká a chutnala i Tomovi, který narozdíl ode mne pendrek moc nemusí.

Kris

Seznamujeme se s finským spolubydlícím

Je to tak. Konečně jsme se lépe seznámili s naším domorodým spolubydlícím. Za měsíc a půl, co tu všichni bydlíme, jsme s ním do včerejšího večera promluvili sotva pár slov. Stav, kdy se mlčky míjíme v kuchyni, se ale začal radikálně měnit. A to v okamžiku, kdy se nás zeptal, zda nám nevadí, že si pozval pár kamarádů. Zatímco jsem vařila večeři, tak si tito kamarádi střídavě chodili pro pivo do lednice. S rostoucím promile v krvi začali být stále sdílnější. Nakonec jsme zkončili u Jaakka (náš spolubydlící) v pokoji, kde se konala tzv. rozjížděcí párty.

Jelikož je ve Finsku velmi drahý alkohol a ještě dražší v nějakém klubu, tak si finové udělají obvykle nejprve párty doma a teprve pak vyrazí do města. A to byl i včerejší případ. Jelikož jsme se ale potřebovali učit finštinu, tak do klubu nás už nedostali (i když snaha byla...).

Zajímavé bylo zjištění, co vědí Finové o Čechách. Jako první je samozřejmě napadla Praha, kterou někteří znali a tvrdili, že je nádherná. Hned následovala diskuze o českém pivu. Ve Finsku je pivo velmi oblíbený nápoj a je zde k dostání i spousta českých značek, které jsou považovány za kvalitní a dobré pivo. Nejoblíbenější je tu Kozel a Finy obvykle velmi překvapí jeho opravdu nízká cena v Čechách. Smozřejmě padla zmínka i o hokeji a také o škodovkách.

Finy velmi překvapilo, jaký je zájem českých studentů o studium ve Skandinávii. Museli jsme jim proto vysvětlit, že je to pro nás svým způsobem exotika a hlavně místo, kam se obvykle o dovolené nepodíváme. Místo s nádhernou přírodou, klidem a zároveň v Evropě, takže celkem snadno dosažitelné.

Jelikož jsme se zmínili, že se učíme finsky a občas jsme pronesli i pár slovíček, chtěli ukázat naši učebnici. Přišla jim docela vtipná (hlavně prý to, jak se učíme spisovnou finštinu). Když ale spustili svojí rodnou řečí, byli jsme schopni rozeznat sotva pár slov. Ale lepší něco než nic :-). Musíme se ještě hooodně učit.

Na závěr jsme byli pozváni na slavnostní oteření nového bytu, do kterého se nastěhoval jeden z našich nových známých. Prý musíme určitě přijít. Že si pro nás dojede. Neuvěřitelná přeměna tichého spolubydlícího a jeho kamarádů.

Kris

Pár dalších postřehů o Finsku a Finech

Třídění odpadu se stává běžnou věcí i u nás. Ale narozdíl od ČR se tady netřídí plasty (plastové lahve jsou vratné a za igelitky se v obchodech platí), zato se třídí bioodpad. Do něho patří nejen zbytky jídla, ale i ubrousky, papírové obaly od vajíček apod. Dokonce i v menze mají popelnici, do které se z talířů odstraňují nedojedené zbytky. Z bioodpadu se vyrábí kompost. Zálohované jsou nejenom skleněné lahve, ale i plastové lahve a plechovky.

V papírnictví jsme hledali čtverečkované sešity a zjistili jsme, že tu nemají normální čtverečky, ale obrovské čverce :-).

O Finech se říká, že jsou velmi tiší, mluví málo a k věci. Máme jednoho finského spolubydlícího a když je na koleji, tak to většinou ani nevíme. Jediné, podle čeho to zjišťujeme jsou jeho dveře, které mívá nepatrně pootevřené. Na ulici se Finové vyhýbají očnímu kontaktu.

Finové nepijí alkohol průběžně jako Češi, ale nárazově a hodně. Příležitost k pití si vždycky najdou. Je to pro ně jakýkoliv svátek, začátek a konec školního roku apod.

Velmi populární mezi Finy jsou plavby trajektem do Stockholmu nebo Talinu. Důvodem je nákup levného alkoholu a párty na palubě. Obvykle se hned následující den jede zpět a párty se opakuje.

Finové hodně trpí poruchou příjmu laktózy, a proto je možno všude sehnat všechny mléčné produkty bez obsahu laktózy. Možná to mají z obrovského množství mléka, které se tu pije. Mléko většinou doprovází jakýkoli běžný oběd a večeři a je k dispozici i v menze.

Populární je lékořice (pendrek) a vyrábí se tu i likér s její příchutí - salmiakki.

Existují čtyři přílohy: brambory, bramborová kaše, rýže a těstoviny.

Kuchyňská linka nad dřezem je jeden velký vícepatarový odkapávač. Takže se umyté nádobí rovnou strčí do kredence a je to. Velmi praktické.

U umyvadla bývá obvykle malá ruční sprška. Velmi praktické např. pro opláchnutí umyvadla, spláchnutí podlahy nebo třeba vyprání tašky špinavé od vylitého jogurtu :-).

Ze zákona jsou obchody v něděli a o svátcích zavřeny. Některé mají sice výjimku, ale v neděli se tady prostě nenakupuje :-).

Rušné město tu prakticky neexistuje. Finská populace je velmi řídká (17obyv./km₂).

Finština nemá budoucí čas (Finové asi žijí pouze přítomností).

Další finské zvláštnosti, o kterých jsem psala dříve, najdete zde.

Kris (a Tomovy připomínky)

Filmový večer

Pravě jsme se vrátili z promítání dvou finských fimlů.

Ten první byl "Jade Warrior". Hodně zvláštní, trochu fantasy, zajímavé vizuální efekty, děj těžko popsatelný, myslím, že to bylo o lásce :-).

Druhý byl o moc lepší. Jmenoval se Nousukausi. Byl o bohatém páru, který si "koupil" dovolenou, při které si měl vyzkoušet "opravdový život", tedy život bez peněz. Ve skutečnosti se ale jednalo o podvod. Přišli opravdu o vše (barák, auto, peníze, doklady). Celkem zajímavý námět, vtipné scénky a happy end.

Kristýnka

Finské zvláštnosti aneb co se nám může zdá "divné"

Jiná země, jiné zvyky... Rozhodli jsme se napsat o těch drobných, na které člověk naráží téměř každý den, ale o kterých se z žádných průvodců nedozvíte.

Už krátce po příjezdu jsme zjistili, že ne všechna okna mají kličky na otevírání. Ne, že by tu existoval nějaký jiný mechanismus otevírání. Jen ty kličky jsou většinou odšroubované a na otevření okna se používá jedna jediná.

V ochodě nás stále překvapuje způsob, jakým se provádí placení platební kartou. Prodavači nekontrolují pin ani podpis a karta se zřejme ani on-line neověřuje. Proto je placení velmi rychlé (možná i rychlejsí než za hotové) a lidé ho využívají mnohem častěji než u nás.

Další zvláštností je stěhování Finů na kolej. Pokoje pro Finy jsou bez nábytku, takže příjezd typiského Fina na kolej vypadá tak, že přijede dodávka nebo alespoň auto s přívěsem a celá rodina začne stěhovat :-).

Kapitolou samu pro sebe jsou dveře. Nedají se totiž normálně zamknout (klíčem jako u nás), ale pouze zabouchnout. Dveře mají dva režimy, které se přepínají takovým mini čudlíčkem na zámku. První režim je normální, po zavření se dají dveře otevřít klikou bez použití klíče. Druhý režim je zamykací. Dveře se zavřením zabouchnou a k jejich otevření je nutný klíč. Velmi mnoho cizinců si zabouchne klíč uvnitř pokoje, než si na tento systém zvyknou. Taky se nám to už podařilo...
Ale to ještě není vše. Dveře se odemykají vždy doprava, takže občas také směrem k futru (což je přesně opačně než u nás).

O MHD a zastávkách na znamení jsem už psala. Tak jen stručně: všechny zastávky MHD jsou na znamení. Zastávky se nehlásí ani jinak nepíší. Na mapě nejsou uvedena jejich jména. Takže to chce opravdu slušnou znalost místa nebo dobrou přípravu cesty...

Poslední zvláštnost, která mě teď napadá, je to, že téměř všechna města, čtvrtě a dokonce i ulice mají dvojí názvy. Jeden je finsky, druhý pravděpodobně švédsky.

Všude tu také jezdí na kolech, ale to je možné vidět i v jiných zemích.

O Finech a o saunách zase příště...

Kristýnka

MHD - trochu jiné zvyky

Pro většinu lidí je tu velkým překvapením místní MHD a meziměstská autobusová doprava. VŠECHNY zastávky jsou na znamení. Autobus si nejprve musíme zastavit mávnutím a když chceme vystupovat, tak musíme zase cinknout na řidiče. To by samo o sobě nebyl takový problém, kdyby člověk mohl podle něčeho zjistit, kde je. Zastávky se totiž nehlásí ani nikde nepíšou. Ani na mapě MHD nejsou uvedena jejich jména. Takže asi nejlepší je mít vytištěný seznam stanic z netu a neustále se koukat z okénka, jak zastávky právě v plné rychlosti míjíme... Je to někdy docela napínavé.

Kristýnka