Dostali jsem kouli - oba dva!

Dostali jsem kouli z Finštiny. Ale máme z toho velikou radost - pětka je na zdejší stupnici totiž tím nejlepším výsledkem.. :-)

Musím si postěžovat

Počasí nám to snad udělalo naschvál. Na začátku týdne bylo fakt nádherně, svítilo sluníčko a obloha byla bez mráčku. Ideální na výlety a focení. Ale to jsme museli sedět na pokoji a drtit se slovíčka z finštiny nebo pročítat příklady ke zkoušce.

A jakmile máme zkoušky za sebou a pár úplně volných dní, tak se obloha zatáhne, sluníčko zaleze za mraky, začne pršet a foukat nepříjemný vítr :-(. Takže jediná rozumná činnost je spaní, sledování filmů a saunování.

A vrcholem všeho je to, že jsme se dozvěděli o jedné skvělé párty den po jejím konání. Ze zpoždění informačního mailu viním naši školní adresu... Tak snad příští týden bude líp.

Tím chci taky vysvětlit, proč nepřibývají žádné nové příspěvky ani fotky. Nic zajímavého se tu teď prostě neděje.

Ale jedna pozitivní věc se přeci jen stala. Představte si, veverka už zobala Tomovi z ruky!

Kris

První zkouška za námi

Máme za sebou první zkoušku - z Finštiny 1A. Kromě toho, že byla první, na ní nic zajímavého nebylo. Napíši proto raději něco málo o zdejším školním roku a o zkouškách obecně.

Možná se divíte, že děláme zkoušku už 22.října, když na ČVUT před 20 dny teprve začal semestr. Ve Finsku mají totiž tzv. kvadrimestry, tedy čtyři části školního roku a čtyři zkoušková období. Škola ještě k tomu začíná velmi brzy - už na počátku září. Předmětů je v jednom kvadrimestru méně, zato přednášky bývají někdy i dvakrát týdně. Množství probrané látky za jeden kvadrimestr je zhruba stejné, jako v Čechách za klasický semestr.

Zkouškové je tu ale dost pochybné. Je velmi krátké a vlastně ani není přesně ohraničené. V jednom týdnu tak máme závěrečné přednášky a cvičení a současně s nimi skládáme dvě zkoušky (v úterý a ve středu máme výukovou hodinu a ve čtvrtek je z tohoto předmětu zkouška). Termín je vypsaný jen jeden a pak snad existují nějaké opravné. Zkoušky jsou písemné a výsledek se obvykle studenti dozví za několik dnů. A to docela komfortní cestou - emailem.

Výhodou tohoto systému je to, že se studuje méně předmětů současně a tudíž se na ně lze více soustředit. Doba od první přednášky ke zkoušce není tak dlouhá, a proto je probraná látka v živější paměti. Nevýhodou je malá flexibilita volby termínů zkoušek a větší přeplněnost zkouškového období. Písemné zkoušky jsou objektivnější, nedokáží však odhalit, zda studen látku ovládá, nebo se látku pouze naučil nazpaměť bez hlubšího porozumění. Při čistě písemném zkoušení také odpadá nervově vypjaté čekání na ústní část zkoušky.

Jak se vám tento systém líbí? Napište nám, zda by vám víc vyhovovalo studium po kvadrimestrech (čtvrtletí) nebo po semestrech (pololetí).

Kris

Nepříjemný budíček aneb vrrrtačka po ránu

Obvykle nám ráno na okno ťukají sýkorky. Dnes tomu ale bylo jinak. Ťukání bylo mnohem silnější až mě vzbudilo. Otevřela jsem oči a chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje. Za oknem byl jakýsi muž v modrých montérkách a nepřetržitě klepal nějakým kovovým nástrojem do okeního rámu. Došlo mi, že konečně přišli vyměnit okna, která se už tři týdny povalují na chodbě.

Přítomnost cizího muže za oknem a vědomí, že se nejspíš každou chvíli objeví i ve dveřích, nás donutilo vstát. A opravdu. Sotva jsme se stačili převlíknout a už někdo klepe. Otevřela jsem a přede mnou stál ten muž, který nás tak nepříjemně vzbudil. Popřál mi "huomenta", což je finky "dobré ráno" a když jsem reagovla anglicky (v rozespalosti mě finská odpověď nenapadla), tak mě plynulou angličtinou (!) požádal o cca 2m volného prostoru v pokoji před oknem.

Trochu jsme přeskupili nábytek a šli sníst něco málo k snídani. Mezitím se z vedlejšího pokoje vypotácel náš čínský spolubydlící, kterého také čekala výměna okna. Tom hned využil situace a donutil ho uvolnit místo nejprve v kuchyni (pro mikrovlnku našeho finského spolubydlícího) a poté i v koupelně (abychom si tam také mohli nechávat sprchové gely a šampon).

Pak šlo vše ráz na ráz. Klepání, mlácení, vrtání, řezání a naše okno bylo venku. Tak po půl hodině se dělníci sebrali a odešli s poznámkou "cofee break". A my zůstali s dírou ve zdi a 3°C venku. Naštěstí svítilo sluníčko.

Teď už je okno nasazené a topení a sluníčko nám pěkně zahřívá pokojík. Tak doufáme, že nám bude pěkně sloužit a že se bude líbit i sýkorkám a veverce :-).

Kris

Seznamujeme se s finským spolubydlícím

Je to tak. Konečně jsme se lépe seznámili s naším domorodým spolubydlícím. Za měsíc a půl, co tu všichni bydlíme, jsme s ním do včerejšího večera promluvili sotva pár slov. Stav, kdy se mlčky míjíme v kuchyni, se ale začal radikálně měnit. A to v okamžiku, kdy se nás zeptal, zda nám nevadí, že si pozval pár kamarádů. Zatímco jsem vařila večeři, tak si tito kamarádi střídavě chodili pro pivo do lednice. S rostoucím promile v krvi začali být stále sdílnější. Nakonec jsme zkončili u Jaakka (náš spolubydlící) v pokoji, kde se konala tzv. rozjížděcí párty.

Jelikož je ve Finsku velmi drahý alkohol a ještě dražší v nějakém klubu, tak si finové udělají obvykle nejprve párty doma a teprve pak vyrazí do města. A to byl i včerejší případ. Jelikož jsme se ale potřebovali učit finštinu, tak do klubu nás už nedostali (i když snaha byla...).

Zajímavé bylo zjištění, co vědí Finové o Čechách. Jako první je samozřejmě napadla Praha, kterou někteří znali a tvrdili, že je nádherná. Hned následovala diskuze o českém pivu. Ve Finsku je pivo velmi oblíbený nápoj a je zde k dostání i spousta českých značek, které jsou považovány za kvalitní a dobré pivo. Nejoblíbenější je tu Kozel a Finy obvykle velmi překvapí jeho opravdu nízká cena v Čechách. Smozřejmě padla zmínka i o hokeji a také o škodovkách.

Finy velmi překvapilo, jaký je zájem českých studentů o studium ve Skandinávii. Museli jsme jim proto vysvětlit, že je to pro nás svým způsobem exotika a hlavně místo, kam se obvykle o dovolené nepodíváme. Místo s nádhernou přírodou, klidem a zároveň v Evropě, takže celkem snadno dosažitelné.

Jelikož jsme se zmínili, že se učíme finsky a občas jsme pronesli i pár slovíček, chtěli ukázat naši učebnici. Přišla jim docela vtipná (hlavně prý to, jak se učíme spisovnou finštinu). Když ale spustili svojí rodnou řečí, byli jsme schopni rozeznat sotva pár slov. Ale lepší něco než nic :-). Musíme se ještě hooodně učit.

Na závěr jsme byli pozváni na slavnostní oteření nového bytu, do kterého se nastěhoval jeden z našich nových známých. Prý musíme určitě přijít. Že si pro nás dojede. Neuvěřitelná přeměna tichého spolubydlícího a jeho kamarádů.

Kris

Bazén za 1+10 euro

Je tu pátek a jsme domluvení, že společně s naším slovenským bratrem a estonskou kamarádkou vyrazíme do bazénu v Tapiole. Vstupné je tento týden "ve výprodeji", stojí namísto obvyklých 2€ pouze 1€. Jedeme autem, jehož vlastníkem je Anna (naše estonská kamarádka).

Přijedeme, 2x objedeme bazén kolem dokola hledajíce parkovací místo. Neznámé auto opouští parkoviště a my kalupem zabíráme jeho místo. Jsme tak nažhavení na koupání, ži si ani nevšimneme cedule upozorňující na nutnost použití parkovacích kotoučků. Na tuto skutečnost jsme upozorněni až při návratu k autu, kde na náš za stěračem čeká "parkovací lístek" v hodntě 40€. Super. Jeli jsme čtyři, takže to vychází na 10€ na osobu. Výsledek? Koupání za 1+10€. Tak hlavně že jsme vychytali tu 50% slevu na vstupný a ušetřili 1€... :-)

Koupání bylo ale super, kromě klasického bazénu jsme byli v extra teplém bazénku (rehabilitační) a v extra ledovém (venkovní otužilecký, měl asi 13,6°C). Jakuzzi (bublinková lázeň), pára a samozřejmě sauna (95°C) byly taky skvělý, takže brzo zajdem do bazénu znovu. Tentokrát už snad bez toho "parkovného" ;-)


Tomáš

Život za oknem

Sýkorky si už zvykly na naši přítomnost i na pravidelný přísun oříšků a slunečnicových semínek. Přestaly se nás bát a po celý den se nám prohání před oknem nebo sedají na okenní rám a zvědavě nakukují do pokoje. Každé ráno ťukají na naše (a dnes i na Číňanovo) okno a dožadují se snídaně.

Kromě Sýkorky koňadry se tu občas ukáže i Sýkorka modřinka a Sýkorka uhelníček.

Někdy se objeví také veverka, prskáním zažene sýkorky a tlamičku si nacpe spoustou ořechů.

Kris

Fotky sýkorek z www.naturfoto.cz, autor: Jiří Bohdal

Sněžííííí !!!

Je to tak. Opravdu nám tady sněží. Ale na zemi sníh zatím taje...

Sbohem rádio!

Včera jsme byli obdarováni repráky (se subbooferem), které měly být údajně nefunkční. Špatný byl ale jen konektor. Ten jsme dostali od našeho vyučujícího, kterého se Tom ptal na obchod s elektronikou. Takže pak stačila chvilka s pájkou v laboratoři a upgrade ozvučení našeho pokojíku je proveden ;-)

Výlet do národního parku Nuuksio

Odpoledne jsme se vydali do národního parku Nuuksio, který leží kousek od Helsinek.

Jeli jsme autobusem. První půlka cesty byla obydlenou oblastí, takže autobus téměř pořád zastavoval. Teprve druhá část vedla méně osídlenou částí regionu. Jak už jsem psala dřív, všechny zastávky jsou na znamení a v autobubuse se ani nehlásí ani nepíší. Ale na dnešní cestě orientaci ztěžovalo ještě to, že zastávky byly na silnici označeny pouze žlutou značkou, ale nebyl uveden jejich název. Takže to, že jsem měla vypsané zastávky mi bylo naprosto k ničemu. Když jsme minuli směrovku do národního parku, tak jsme se rozhodli na nejbližší zastávce vystoupit a vrátit se zpět. Naštěstí to nebylo moc daleko.

Do parku mířilo jedno auto za druhým. Zezačátku byla okolo nás spousta lidí, ale čím více jsme se nořili do lesa, tím méně lidí jsme potkávali. Národní park Nuuksio je plný lesů, jezer a skal. Chodí se po značených cestách. Na vyznačených místech je možné i kempovat nebo dokonce rozdělávat oheň.

Některé cesty vedou po prknech, zřejmě proto, aby se chránil porost a aby bylo možné chodit i přes mokřejší úseky. Prkna skrývají ale jednu velkou zradu - velmi kloužou :-). Na stromech jsou všude lišejníky.

Les má trochu jiný charakter než lesy v Čechách. Je divočejší. Procházka po lese je prakticky možná jen po cestách, mimo ně jsou často vidět popadané stromy nebo špatně přístupné skály.

Přestože je značení cest velmi dobré, podařilo se nám dvakrát ztratit značku. Ale vždy se stačilo kousek vrátit a cesta byla objevena. Dokonce jsme se trefili i na správnou autobusouvou zastávku. Jelikož ale autobus jel až za půl hodiny, rozhodli jsme se jít kus pěšky. Po cestě jsme si všimli, že silnice není pokryta asfaltem, ale je tvořená z udusané hlíny. Zřejmě proto, že vedla národním parkem. Do autobusu jsme nastupovali už za tmy a domů dorazili asi za dvě hodiny.

Fotky z parku jsou tady.

Kris

Pár dalších postřehů o Finsku a Finech

Třídění odpadu se stává běžnou věcí i u nás. Ale narozdíl od ČR se tady netřídí plasty (plastové lahve jsou vratné a za igelitky se v obchodech platí), zato se třídí bioodpad. Do něho patří nejen zbytky jídla, ale i ubrousky, papírové obaly od vajíček apod. Dokonce i v menze mají popelnici, do které se z talířů odstraňují nedojedené zbytky. Z bioodpadu se vyrábí kompost. Zálohované jsou nejenom skleněné lahve, ale i plastové lahve a plechovky.

V papírnictví jsme hledali čtverečkované sešity a zjistili jsme, že tu nemají normální čtverečky, ale obrovské čverce :-).

O Finech se říká, že jsou velmi tiší, mluví málo a k věci. Máme jednoho finského spolubydlícího a když je na koleji, tak to většinou ani nevíme. Jediné, podle čeho to zjišťujeme jsou jeho dveře, které mívá nepatrně pootevřené. Na ulici se Finové vyhýbají očnímu kontaktu.

Finové nepijí alkohol průběžně jako Češi, ale nárazově a hodně. Příležitost k pití si vždycky najdou. Je to pro ně jakýkoliv svátek, začátek a konec školního roku apod.

Velmi populární mezi Finy jsou plavby trajektem do Stockholmu nebo Talinu. Důvodem je nákup levného alkoholu a párty na palubě. Obvykle se hned následující den jede zpět a párty se opakuje.

Finové hodně trpí poruchou příjmu laktózy, a proto je možno všude sehnat všechny mléčné produkty bez obsahu laktózy. Možná to mají z obrovského množství mléka, které se tu pije. Mléko většinou doprovází jakýkoli běžný oběd a večeři a je k dispozici i v menze.

Populární je lékořice (pendrek) a vyrábí se tu i likér s její příchutí - salmiakki.

Existují čtyři přílohy: brambory, bramborová kaše, rýže a těstoviny.

Kuchyňská linka nad dřezem je jeden velký vícepatarový odkapávač. Takže se umyté nádobí rovnou strčí do kredence a je to. Velmi praktické.

U umyvadla bývá obvykle malá ruční sprška. Velmi praktické např. pro opláchnutí umyvadla, spláchnutí podlahy nebo třeba vyprání tašky špinavé od vylitého jogurtu :-).

Ze zákona jsou obchody v něděli a o svátcích zavřeny. Některé mají sice výjimku, ale v neděli se tady prostě nenakupuje :-).

Rušné město tu prakticky neexistuje. Finská populace je velmi řídká (17obyv./km₂).

Finština nemá budoucí čas (Finové asi žijí pouze přítomností).

Další finské zvláštnosti, o kterých jsem psala dříve, najdete zde.

Kris (a Tomovy připomínky)

Výlet po okolí

Odpoledne vysvitlo sluníčko, tak jsme vyrazili na procházku po okolí. Nezapomněli jsme na foťák, takže fotky si můžete prohlídnout na našem webovém albu. Cílem byl komplex moderních budov Nokie. Když jsme k nim dorazili, tak jsme se rozhodli, že půjdeme dál po cyklostezce podél silnice vedoucí do Helsinek.

Narazili jsme na velmi pěkný přístav, který spolu se zapadajícím sluncem přímo vybízel k focení. Pak nás ale přemohl hlad a donutil nás ke zpáteční cestě.

Kris

Filmový večer

Pravě jsme se vrátili z promítání dvou finských fimlů.

Ten první byl "Jade Warrior". Hodně zvláštní, trochu fantasy, zajímavé vizuální efekty, děj těžko popsatelný, myslím, že to bylo o lásce :-).

Druhý byl o moc lepší. Jmenoval se Nousukausi. Byl o bohatém páru, který si "koupil" dovolenou, při které si měl vyzkoušet "opravdový život", tedy život bez peněz. Ve skutečnosti se ale jednalo o podvod. Přišli opravdu o vše (barák, auto, peníze, doklady). Celkem zajímavý námět, vtipné scénky a happy end.

Kristýnka

Taková drzost!

Asi už víte, že se snažíme ochočit si jednu z místních veverek každodenním přídělem lískových oříšků. Bohužel, náš plán nám kazí místní havěť, kterou zoologové nazývají Parus Major. Já jí říkám mnohem trefněji "prašivý sýkorky".

Nejenže ty drzý mrchy vždycky přilítnou, šlohnou lískovej oříšek a frrrrrrrr - zase si ulítnou bůhvíkam (a to opakovaně, čímž na chudinku veverušku žádný oříšky nakonec nezbydou). Ony si na "svůj" každodenní příděl za tu krátkou dobu dokonce stačily zvyknout! A to tak, že když jsem se dnes ráno příliš neměl k vstávání (natož pak k sypání oříšků do misky), tak se o "svůj" příděl drze přihlásily. Ptáte se jak? Jedna přilítla, sedla na okenní rám a zobáčkem do něj ťukala. Přestala až když jsem se k oknu přiblížil, abych se podíval, co se děje.. No věřili byste tomu??

Musíme vymyslet, co na ty potvory "ušijeme", protože díky nim se nám tu veveruška moc často neobjevuje (všeho všudy jednou). A to mi va (ale jinak je mám celkem rád).

Tomáš

Podzim v Helsinkách

Více podzimních fotek najdete tady.

Finské zvláštnosti aneb co se nám může zdá "divné"

Jiná země, jiné zvyky... Rozhodli jsme se napsat o těch drobných, na které člověk naráží téměř každý den, ale o kterých se z žádných průvodců nedozvíte.

Už krátce po příjezdu jsme zjistili, že ne všechna okna mají kličky na otevírání. Ne, že by tu existoval nějaký jiný mechanismus otevírání. Jen ty kličky jsou většinou odšroubované a na otevření okna se používá jedna jediná.

V ochodě nás stále překvapuje způsob, jakým se provádí placení platební kartou. Prodavači nekontrolují pin ani podpis a karta se zřejme ani on-line neověřuje. Proto je placení velmi rychlé (možná i rychlejsí než za hotové) a lidé ho využívají mnohem častěji než u nás.

Další zvláštností je stěhování Finů na kolej. Pokoje pro Finy jsou bez nábytku, takže příjezd typiského Fina na kolej vypadá tak, že přijede dodávka nebo alespoň auto s přívěsem a celá rodina začne stěhovat :-).

Kapitolou samu pro sebe jsou dveře. Nedají se totiž normálně zamknout (klíčem jako u nás), ale pouze zabouchnout. Dveře mají dva režimy, které se přepínají takovým mini čudlíčkem na zámku. První režim je normální, po zavření se dají dveře otevřít klikou bez použití klíče. Druhý režim je zamykací. Dveře se zavřením zabouchnou a k jejich otevření je nutný klíč. Velmi mnoho cizinců si zabouchne klíč uvnitř pokoje, než si na tento systém zvyknou. Taky se nám to už podařilo...
Ale to ještě není vše. Dveře se odemykají vždy doprava, takže občas také směrem k futru (což je přesně opačně než u nás).

O MHD a zastávkách na znamení jsem už psala. Tak jen stručně: všechny zastávky MHD jsou na znamení. Zastávky se nehlásí ani jinak nepíší. Na mapě nejsou uvedena jejich jména. Takže to chce opravdu slušnou znalost místa nebo dobrou přípravu cesty...

Poslední zvláštnost, která mě teď napadá, je to, že téměř všechna města, čtvrtě a dokonce i ulice mají dvojí názvy. Jeden je finsky, druhý pravděpodobně švédsky.

Všude tu také jezdí na kolech, ale to je možné vidět i v jiných zemích.

O Finech a o saunách zase příště...

Kristýnka