Taková drzost!

Asi už víte, že se snažíme ochočit si jednu z místních veverek každodenním přídělem lískových oříšků. Bohužel, náš plán nám kazí místní havěť, kterou zoologové nazývají Parus Major. Já jí říkám mnohem trefněji "prašivý sýkorky".

Nejenže ty drzý mrchy vždycky přilítnou, šlohnou lískovej oříšek a frrrrrrrr - zase si ulítnou bůhvíkam (a to opakovaně, čímž na chudinku veverušku žádný oříšky nakonec nezbydou). Ony si na "svůj" každodenní příděl za tu krátkou dobu dokonce stačily zvyknout! A to tak, že když jsem se dnes ráno příliš neměl k vstávání (natož pak k sypání oříšků do misky), tak se o "svůj" příděl drze přihlásily. Ptáte se jak? Jedna přilítla, sedla na okenní rám a zobáčkem do něj ťukala. Přestala až když jsem se k oknu přiblížil, abych se podíval, co se děje.. No věřili byste tomu??

Musíme vymyslet, co na ty potvory "ušijeme", protože díky nim se nám tu veveruška moc často neobjevuje (všeho všudy jednou). A to mi va (ale jinak je mám celkem rád).

Tomáš