Sauna i pro kojence a Finové si povídají

Dneska jsem si šla zaplavat do bazénu v Tapiole. A čekalo mě jedno překvapení za druhým.

Nejdřív mě šokoval jakýsi Finský student, který se mě na autobusové zastávce zeptal, kolik je hodin. To by samo o sobě nebylo tak neuvěřitelné jako fakt, že v rozhovoru nesměle pokračoval a v autobuse si přisedl na společnou čtyřsedačku (sice jen na krajíček diagonálně proti mě a nohy pěkně do uličky, ale i to se počítá). Říkal, že tady v Helsinkách každý druhý rozhovor vede v angličtině a že dokonce i ve firmách, kde jsou zaměstnaní převážně Finové, se mluví anglicky. Ale tam kde bydlí on (200km na sever), tam se prý mluví jen Finsky. To s tou angličtinou můžu potvrdit. Na naší škole je asi třetina cizinců (studenti i vyučující) a některé předměty jsou jen v angličtině.

V bazénu nic neobvyklého. Dráhy byly rozděleny jako obvykle - nic, čubička, kondiční plavání, rychlé plavání, výuka. Mimochodem tohle by se taky mělo zavést v Čechách. Rozdělit dráhy podle rychlosti plavání je výborný nápad.

Ale zato v sauně. Na to, že tam chodí maminky s malými dětmi, jsem si už zvykla. Ale tentokrát tam byla jedna s kojencem, kterého začala v sauně dokonce kojit! To už je teda něco.

Konverzacím bylo dneska opravdu přáno. Ten rozhovor v autobuse cestou do bazénu byl jen začátek. V bublinkách se se mnou začala bavit jedna Finka. Dozvěděla jsem se, že bazén byl vloni zavřený a v rekonstrukci. Ještě že jsme sem jeli až letos.

Aby toho nebylo málo, tak i v šatně se mnou začaly mluvit dvě Finky. O tom, že v pátek večer je v bazénu docela volno (což jsem si taky všimla), o vlasech a o sušence, kterou rozdávali, ale kterou jsem nedostala :-(.

Takže kdybych měla soudit podle dneška, tak řeknu, že Finové jsou velmi komunikativní národ.

Kris