Nepříjemný budíček aneb vrrrtačka po ránu

Obvykle nám ráno na okno ťukají sýkorky. Dnes tomu ale bylo jinak. Ťukání bylo mnohem silnější až mě vzbudilo. Otevřela jsem oči a chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje. Za oknem byl jakýsi muž v modrých montérkách a nepřetržitě klepal nějakým kovovým nástrojem do okeního rámu. Došlo mi, že konečně přišli vyměnit okna, která se už tři týdny povalují na chodbě.

Přítomnost cizího muže za oknem a vědomí, že se nejspíš každou chvíli objeví i ve dveřích, nás donutilo vstát. A opravdu. Sotva jsme se stačili převlíknout a už někdo klepe. Otevřela jsem a přede mnou stál ten muž, který nás tak nepříjemně vzbudil. Popřál mi "huomenta", což je finky "dobré ráno" a když jsem reagovla anglicky (v rozespalosti mě finská odpověď nenapadla), tak mě plynulou angličtinou (!) požádal o cca 2m volného prostoru v pokoji před oknem.

Trochu jsme přeskupili nábytek a šli sníst něco málo k snídani. Mezitím se z vedlejšího pokoje vypotácel náš čínský spolubydlící, kterého také čekala výměna okna. Tom hned využil situace a donutil ho uvolnit místo nejprve v kuchyni (pro mikrovlnku našeho finského spolubydlícího) a poté i v koupelně (abychom si tam také mohli nechávat sprchové gely a šampon).

Pak šlo vše ráz na ráz. Klepání, mlácení, vrtání, řezání a naše okno bylo venku. Tak po půl hodině se dělníci sebrali a odešli s poznámkou "cofee break". A my zůstali s dírou ve zdi a 3°C venku. Naštěstí svítilo sluníčko.

Teď už je okno nasazené a topení a sluníčko nám pěkně zahřívá pokojík. Tak doufáme, že nám bude pěkně sloužit a že se bude líbit i sýkorkám a veverce :-).

Kris